ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.86.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 86/2014-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občanů České republiky, obv. L. T., a M. H., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení L. T. a M. H. rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf. ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. JK 1 KLs 13 Js 3586/2012, kterým byli oba uznáni vinnými ze spáchání trestného činu společné krádeže podle §§242 I, II, §243 I str. 2 č. 1, 2, 3, §22, §23, §25 II, §53 německého tr. zákoníku, za který byl L. T. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 9 (devíti) měsíců a M. H. trest odnětí svobody v trávní 3 (tří) let a 8 (osmi) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf. ze dne 12. 4. 2013, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2013, sp. zn. JK 1 KLs 13 Js 3586/2012, byli L. T. a M. H. uznáni vinnými z trestného činu společné krádeže a následně odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 9 (devět) měsíců a 3 (tří) let 8 (osmi) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Weiden oba odsouzení, částečně se spolupachateli D. D. a M. F. (stručně řečeno) v období mezi 18. 3. 2012 a 5. 6. 2012 opakovaně vycestovali do východobavorské příhraniční oblasti a celkem ve 28 případech vždy v nočních hodinách násilně vnikali do garáží, kancelářských budov a dalších provozoven, odkud zcizovali automobily, vč. automobilového nářadí či příslušenství (např. disky), dále různé dílenské nářadí (např. úhlovou brusku, motorovou pilu, sekery), elektroniku (notebooky, digitální fotoaparáty, diktafony, navigační přístroje, externí disky), a další movité věci, a také finanční hotovost (v jednom případě trezor s finanční hotovostí) – a to vše si bez právního důvodu ponechávali a vybrané věci zpeněžili, aby si tak zajistili z trestné činnosti opakovaný příjem. Z této trestné činnosti vznikla škoda způsobená odcizením výše uvedených věcí ve výši cca 152.000,- EUR a věcná škoda na poškozeném majetku ve výši cca 55.800,- EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-214/2014-MOT-T/7 ze dne 31. 7. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 5. 8.2014.
Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzení L. T. a M. H. jsou občané České republiky, byli odsouzeni soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Závažnost spáchaných skutků spočívá v opakované rozsáhlé majetkové trestné činnosti, která dosáhla na zcizených věcech škody ve výši cca 152.000,- EUR a věcné škody na majetku poškozených firem ve výši cca 55.800,- EUR. Tomu odpovídá druh a výměra uloženého trestu odnětí svobody, která je zcela ve shodě s českou právní úpravou.
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení odsouzených L. T. a M. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 8. 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman