ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.92.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 92/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 8. 2014 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky L. B. , rozsudkem Krajského soudu v Kališi ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. III K 55/13 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Lodži ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. II AKa 80/14, Polská republika, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2014, kterým byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu přechovávání značného množství psychotropních látek z kategorie amfetaminových derivátů a pokusu průvozu těchto látek podle čl. 13 §1 Trestního zákoníku Polské republiky, ve znění čl. 55 odst. 3 zákona o potírání narkomanie ze dne 29. 7. 2005, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Kališi ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. III K 55/13, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Lodži ze dne 10. 6. 2014, sp. zn II AKa 80/14, byla L. B. uznána vinnou z trestného činu přechovávání značného množství psychotropních látek z kategorie amfetaminových derivátů a pokusu průvozu těchto látek a následně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Kališi se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že v noci 27. 2. 2013 nabyla v rámci evropské unie (ve Spolkové republice Německo) značné množství psychotropních látek z kategorie amfetaminových derivátů, a to ve formě metamfetaminu o hmotnosti 296,47 gramů netto, které následně za přispění a po dohodě s neidentifikovanou osobou dovezla na území Polské republiky a které bez povolení přechovávala ve dvou sáčcích a umělohmotném obalu, avšak plánovaného záměru dovést tyto látky do České republiky nedosáhla, a to z důvodu jejího zadržení orgány policie Polské republiky v okolí obce C. , okres J.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. MSP - 467/2014-MOT-T/6 ze dne 6. 8. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 8. 8. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzená je občankou České republiky, byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 8. 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman