ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.93.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 93/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. Ř. a R. P. , rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 Ls 260 Js 1041/13, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2013, byli uznáni vinnými, a to
- J. Ř. pomocí k trestnému činu těžké krádeže ve spolčení ve vícečinném souběhu se dvěma vícečinnými případy krádeže, v obou těchto případech vždy v jednočinném souběhu s úmyslným řízením vozidla bez řidičského oprávnění, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 7 (sedmi) měsíců,
- R. P. trestným činem těžké krádeže ve spolčení ve vícečinném souběhu s ublížením na těle z nedbalosti, podle německého trestního zákona, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení J. Ř. a R. P., společně s R. G., po vzájemné domluvě v České republice rozhodli opatřovat si trestnou činností na území Spolkové republiky Německo, a to krádežemi různého zboží, které následně hodlali se ziskem v České republice prodat, trvalý příjem. Podle rozdělení rolí měla R. P. a R. G. odcizovat zboží v obchodech a příležitostně také na jiných místech, přičemž odsouzený J. Ř. za podíl na kořisti či výnosech z prodeje poskytl za tím účelem k dispozici svoje auto, s nímž měl čekat poblíž východu v místech páchaných krádeží.
Předmětné trestné činnosti se odsouzení dopustili skutky blíže popsanými pod body 1) – 3) rozsudku v podstatě tím, že
1 . dne 26. 1. 2013 kolem 14.15 hodin odsouzená R. P. odcizila podle dohody s R. G. a J. Ř. ve skladu společnosti D. , H., B., jeden PlayStation, 3 hry Residence, jednu paměťovou kartu značky Nintendo a dvě balení po osmi holících žiletkách zn. Gilette v celkové hodnotě 104,93 euro, tak, že tyto věci v nestřeženém okamžiku zastrčila do tašky nošené přes rameno, a to v úmyslu si zboží bez zaplacení ponechat pro sebe. V obchodě byl také přítomen R. G., který jistil ústup, zatímco J. Ř. čekal na G., A. S. ve svém autě VW s českou SPZ ... Když R. P. prošla bez placení kolem pokladny a prodavačky E. A. a M. S. chtěly její tašku zkontrolovat, předala ji poškozené A. a z obchodu utekla. Poté, co obě prodavačky P. přes R. pronásledovaly, svědkyni S. se nakonec P. podařilo chytit u eskalátoru za ruku a pevně ji držet. Ta se však snažila ze sevření vyprostit silným cloumáním, v důsledku čehož poškozená S. utrpěla malé povrchové zranění na paži a bolest již dříve poškozeného ramenního kloubu, což R. P. mohla a měla předvídat. P. přišel na pomoc G., který se ji snažil ze sevření poškozené S. osvobodit, a této v úmyslu ji zastrašit a odradit od dalšího pronásledování P., začal slovně vyhrožovat. Za situace, kdy ve svém snažení nebyl úspěšný, protože poškozená S. P. nepustila a svědkyně A. informovala policii, z R. spolu s čekajícím J. Ř. v jeho autě uprchl,
2. protože odsouzení G. a Ř. neměli peníze na benzín na zpáteční cestu, rozhodli se téhož dne něco vhodného odcizit. Jeli proto s vozidlem řízeným J. Ř., který třebaže věděl, že nemá platný řidičský průkaz, na odstavné parkoviště A. M., B. Zde R. G. mezi 14.30 a 15.45 hodin rozbil zadní levé boční okno zaparkovaného osobního vozu Toyota, SPZ ... poškozené G. T., odkud odcizil černý kožený tlumok a černý hliníkový kufr s lékařským přístrojem pro péči o nohy a prostředky pro péči o nohy v celkové hodnotě přibližně 675,- euro v úmyslu si tyto předměty ponechat pro sebe. Škoda na majetku vzniklá zničením bočního skla činí přibližně 220,- euro,
3. poté J. Ř., který vědomě opět řídil vozidlo bez platného řidičského průkazu a R. G. odjeli do L., .B., kde G. v 17.10 hodin opět vypáčil sklo zadního levého okna tam zaparkovaného osobního vozu Opel, SPZ ..., poškozeného P. L., z něhož odcizil potraviny v hodnotě 8,69 euro, uložené v modré nylonové tašce, aby si je rovněž nechal pro sebe. Na osobním vozidle vznikla věcná škoda 218,46 euro. Protože jeden vzorek krve odebraný J. Ř. dne 26. 1. 2013 v 22.49 hod. vykazoval koncentraci amfetaminu 146 ng/ml a koncentraci methamphetaminu 1244 ng/ml., měl s ohledem na okolnosti poznat, že se nachází pod účinkem omamných prostředků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení J. Ř. a R. P. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (u obou přinejmenším trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, a u J. Ř. též trestných činů poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku). U R. P. je třeba poukázat na zjištění, že byla v minulosti opakovaně soudně trestána pro trestné činy krádeže, přičemž uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců vykonala 11. 9. 2012, tj. cca 4 měsíce před spácháním předmětné trestné činnosti. U obou jsou tak splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení J. Ř. a R. P. se dopouštěli jednak majetkové trestné činnosti, kterou si chtěli opatřovat nejen přechodný zdroj příjmů, a jednak jednáním R. P. byla způsobena jiné osobě i jistá újma na zdraví. Společenská škodlivost jejich jednání je zvyšována i tím, že se tohoto dopouštěli podle předem připraveného plánu a v součinnosti více osob. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že oba byli již v minulosti v České republice vícekrát odsouzeni pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh uloženého trestu, J. Ř. i R. P. byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. Ř. a R. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík