ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.95.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 9. ledna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky F. R. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Wien, Rakousko, ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 022 Hv 69/12v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Wien byla F. R. uznána vinnou trestným činem výdělečné krádeže a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Zemského soudu pro trestní věci Wien tím, že se spolu s dalším spolupachatelem dne 25. 3. 2012 na čerpací stanici v blízkosti zábavního parku Pratrer ve V. pokusili odcizit peněženku z kapsy poškozeného J. F. a dne 3. 6. 2012 rovněž ve V. v blízkosti zábavního parku Pratrer odcizili poškozenému S. O. F. 20 € a 2 Lei, které měl u sebe.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená F. R. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku částečně ve stádiu pokusu). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustila trestné činnosti s dalším spolupachatelem), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2014
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch