ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1154.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1154/2014-63
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. října 2014 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Antonína Draštíka dovolání podané obviněným J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 5 To 85/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 127/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 5 To 85/2014, v části , ve které jím byl v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 66 T 127/2013, ponechán beze změny výrok o zařazení obviněného pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 66 T 127/2013, ve výroku o zařazení obviněného pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že se obviněný podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 66 T 127/2013 , byl J. V. uznán vinným v bodech 2, 3a a 3b přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a v bodě 4 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) odst. 2 tr. zákoníku, za které, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 91 T 79/2011, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 3 T 137/2012, a přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 1 T 101/2012, byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech z citovaných rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný a spoluobviněná jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit škodu vyjmenovaným poškozeným a obviněný sám je povinen nahradit škodu poškozenému S. Někteří poškození pak byli se zbytkem nároku odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné S. K.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. (bod 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně) se S. K. dne 13. 11. 2011 uzavřeli ve S. V., okres B., po vzájemné předchozí dohodě za situace, kdy vystupovali jako společníci společnosti Petite Corne, s. r. o., a majitelé penzionu Anenská Huť, dohodu s L. L. na provedení malířských a natěračských prací na penzionu Anenská Huť za celkovou částku 65 000 Kč, dne 13. 11. 2011 uhradili za provedené práce prostřednictvím K. M. pouze zálohu ve výši 10 000 Kč a zbytek ve výši 55 000 Kč dosud neuhradili, přičemž si byli od počátku vědomi, že ani oni, ani společnost Petite Corne, s. r. o., nemá dostatek finančních prostředků na úhradu sjednaných závazků a že nemají žádné očekávané příjmy, z nichž by mohli uvedené závazky řádně a včas platit;
II. (bod 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně) se S. K. ve S. V., okres B., po předchozí domluvě uzavřeli smlouvy a vybrali finanční zálohy na silvestrovský pobyt v Anenské Huti, ačkoli s ohledem na dosavadní chod penzionu Anenská Huť i na nedostatek finančních prostředků, který se projevoval mimo jiné i neplacením odběru elektrické energie, od počátku věděli, že se tento pobyt neuskuteční, a takto
a) dne 1. 11. 2011 po předchozí telefonické domluvě J. V. s M. Č. vystavila S. K. M. Č. zálohovou fakturu č. .... na částku 6 600 Kč, uvedenou hotovost si nechala zaslat na účet č. ....., vedený u poštovní spořitelny na jméno I. K., známé S. K., která hotovost vybrala a předala ji J. V., a oba ji užili na jiný účel,
b) dne 8. 11. 2011 vystavil J. V. rezervaci na silvestrovský pobyt P. S. v celkové výši 1 000 Kč, kterou P. S. zaslal na účet č. ..., vedený u poštovní spořitelny na jméno I. K., známé S. K., která hotovost vybrala a předala ji J. V., a oba ji užili na jiný účel,
čímž obviněný způsobil celkovou škodu ve výši 62 600 Kč;
III. (bod 4 výroku rozsudku soudu prvního stupně) obviněný J. V. sám v době od 20. 10. 2011 do 2. 12. 2011 ve S. V., okres B., v penzionu Anenská Huť bez souhlasu a vědomí majitele J. S. odstranil kovové zábradlí, plechové dveře, kovové trubky, litinová kamna, litinový poklop a plechový kuchyňský robot, které prodal do Kovošrotu Morava CZ v M. Š., a to dne 20. 10. 2011 510 kg těžkého železa za částku 2 346 Kč, dne 25. 10. 2011 540 kg lehkého železa za částku 2 160 Kč a dne 2. 12. 2011 640 kg lehkého železa za částku 2 294 Kč, za což tak celkem obdržel částku 6 800 Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 14 T 70/2009, ze dne 11. 11. 2009, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2010, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 16. 12. 2012.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 5 To 85/2014 , podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného J. V. ve vztahu k poškozené firmě Ing. R. Ch. a s., sdružení podnikatelů se sídlem Šumperk, F., neboť šlo o škodu způsobenou jednáním pouze spoluobviněné S. K.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Josefa Blažka dovolání , kterým je napadl v té části, ve které odvolací soud ponechal beze změny výrok o zařazení do věznice. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že byl nezákonně zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, aniž pro toto zařazení byly splněny podmínky a aniž by soud použil ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku. Zařazení do věznice s ostrahou soud odůvodnil tím, že obviněný byl už ve výkonu trestu odnětí svobody, čímž měl zřejmě na mysli odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Kutné hoře, sp. zn. 2 T 245/2009 (pozn.: obviněný zřejmě chtěl citovat rozsudek ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 14 T 70/2009), a odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 3 T 101/2012 (pozn.: správně 1 T 101/2012). Oba tyto tresty obviněný vykonával společně a byl z nich podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 PP 365/2012. V nyní projednávané věci byl však obviněnému uložen souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 3 T 101/2012 (pozn.: správně 1 T 101/2012), a podle judikatury při ukládání souhrnného trestu nemůže být právní postavení pachatele nikdy horší, než kdyby celá trestná činnost byla zjištěna najednou a on byl odsouzen jediným rozsudkem k trestu úhrnnému. Obviněný má za to, že v takovém případě by byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů ve výroku o zařazení do věznice s ostrahou a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že pokud jde o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten dopadá na situace, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, je tedy poměrně přesně vymezeno, na jaké situace uvedený dovolací důvod dopadá. Současně pak bylo judikováno, že pod tento dovolací důvod nespadá nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, ať už je takový trest subjektivně pociťován jako nepřiměřeně mírný nebo nepřiměřeně přísný (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), samotnou nepřiměřenost trestu tak nelze namítat v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak naplněn nebyl.
Uplatněnou dovolací námitku obviněného lze ale podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení sp. zn. 7 Tdo 1408/2011), neboť obviněný vytýkal obecným soudům jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Podanou námitku obviněného považuje státní zástupce za důvodnou. Pokud jsou správná skutková zjištění učiněná na základě dostupných spisových materiálů a dovolání obviněného, pak při rozhodování Okresního soudu v Bruntále byl ukládán souhrnný trest, v rámci kterého byly zrušeny výroky o trestu z předchozích odsuzujících rozhodnutí obviněného, a to z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 91 T 79/2011, rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 3 T 137/2012 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 1 T 101/2012.
Nyní projednávanou trestnou činnost obviněný spáchal před vyhlášením všech uvedených odsuzujících rozsudků a dokonce předtím, než poprvé nastoupil výkon dříve uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody, a to z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 14 T 70/2009, ve výměře 8 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 16. 12. 2012, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 1 T 101/2012, ve výměře 26 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 15. 1. 2013.
Jelikož při rozhodování o zařazení do příslušného typu věznice je rozhodující doba spáchání trestného činu, za který byl pachatel odsouzen (srov. č. 29/1995 Sb. rozh. tr.), tedy zda pachatel spáchal trestnou činnost před tím, než poprvé nastoupil do věznice výkon trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin, pak obviněný měl být podle státního zástupce správně zařazen do věznice s dozorem a podané dovolání je nutno považovat za důvodné.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 5 To 85/2014, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 66 T 127/2013, ve výroku o způsobu výkonu trestu a aby následně podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jak správně uvedl i státní zástupce, obviněným uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Stanovením zvláštního dovolacího důvodu k nápravě vad výroku o trestu a současně jejich striktním omezením na případy uložení nesprávného druhu trestu nebo vybočení mimo zákonnou trestní sazbu dal zákonodárce najevo záměr přezkoumávat v dovolacím řízení na základě citovaného dovolacího důvodu výrok o trestu právě jen z těchto hledisek. Bylo proto např. judikováno, že pod tento dovolací důvod nespadá nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Současně však soudní judikatura dospěla k závěru, že jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Podobně v usnesení ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1408/2011, vyslovil Nejvyšší soud názor, že za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné považovat námitky týkající se výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, neboť se jedná o jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Ačkoli v projednávané věci obviněný nesprávně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jedná se o vcelku pochopitelný omyl, neboť tento důvod je pro přezkum vad výroku o trestu přímo konstruován, současně by bylo přepjatým formalismem pouze v důsledku tohoto nedopatření dovolání odmítnout, ačkoli jinak obviněný předestírá námitku v dovolacím řízení přezkoumatelnou. Nejvyšší soud proto věnoval pozornost tvrzení obviněného, že byl zařazen do nesprávného typu věznice, přezkoumal napadené rozhodnutí a konstatuje, že zmíněné pochybení skutečně v posuzované věci nastalo.
Projednávanou trestnou činnost obviněný spáchal nejen před vyhlášením všech odsuzujících rozsudků, k nimž mu byl uložen souhrnný trest, ale také předtím, než nastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 14 T 70/2009, se zařazením do věznice s dozorem, jehož výkon byl nařízen dne 7. 2. 2012 a který vykonal dne 16. 12. 2012 (a pochopitelně také než nastoupil výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 1 T 101/2012, k němuž mu byl v této věci uložen souhrnný trest, a pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s dozorem).
Vzhledem k tomu, že tedy obviněný spáchal trestnou činnost dříve, než poprvé nastoupil do věznice výkon trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin, měl být správně zařazen do věznice s dozorem (srov. č. 29/1995 Sb. rozh. tr.). Je třeba přisvědčit obviněnému v tom směru, že souhrnný trest se ukládá podle zásad pro ukládání úhrnného trestu, tedy jako by celá trestná činnost vyšla najevo najednou. Jestliže tedy předcházejícím odsouzením Okresního soudu v Mladé Boleslavi nemohl být obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, nemohly být ani dodatečně podmínky pro toto zařazení naplněny v důsledku výkonu tam uloženého trestu.
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud napadený rozsudek v uvedené části zrušil. Neboť to umožňovala povaha zjištěné vady, současně podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ihned sám ve zrušené části tak, že obviněného pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch