ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1345.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1345/2013-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 dovolání podaná obviněným J. K. a nejvyšším státním zástupcem proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 162/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 98/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. a nejvyššího státního zástupce o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 1 T 98/2012 , byl J. K. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání na jehož základě Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 162/2013 , napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), d) odst. 2 tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v bytě v Ž., ul. S., okres B., od blíže nezjištěné doby v říjnu 2010 až do začátku prosince 2011 v blíže neurčených večerních hodinách a v blíže nezjištěném počtu případů fyzicky napadal svoji manželku, poškozenou Z. K., a to nejméně jednou do měsíce, zejména v průběhu hádek, a to fackami nebo ranami pěstí do obličeje i do jiných částí těla, po kterých měla po těle modřiny, při tom jí nadával, že je „kráva“, „kurva“, stalo se tak např. na podzim roku 2011, kdy vyvolal hádku a pak dal poškozené facku a několikrát ji kopl, dále poškozenou nejméně jednou fyzicky napadl v pronajatém rodinném domě v obci M., ul. Z. D., okres R., v blíže nezjištěné době na konci prosince 2011, a to ve večerních hodinách po předchozí hádce, kdy jí dal dvě facky, a vše vyvrcholilo v pronajatém rodinném domě v obci M., ul. L., okres R., večer dne 22. 3. 2012, kdy při hádce do poškozené nejprve několikrát strčil, pak jí dal dvě facky, poté ji pevně jednou rukou chytil za její ruku a druhou rukou ji strkal před sebou na půdu, čemuž se poškozená ze strachu podvolila, kde jí pak spoutal ruce kovovými pouty, která provlékl smyčkou lana, za které ji připoutal k trámu, takže měla ruce zdvižené vzhůru, přitom jí říkal, že je jeho „kurva a špína a že ho musí poslouchat“, pak ji pustil, aby se mohla postarat o jejich děti, načež ji odtáhl do koupelny, kde vyžadoval, aby mu ukázala, jak ho miluje tím, že si oholí vlasy, a vtlačil jí do ruky holící strojek, který silou držel u její hlavy, a vlasy jí oholil, poté ji znovu dostrkal na půdu, kde ji pověsil stejným způsobem jako předtím, a když křičela, aby ji pustil, přelepil jí ústa izolepou a kopl do přirození, až se bolestí pomočila, pak ji chtěl párkrát udeřit pěstí do tváře, ale strefil se pouze do rukou, které směřovaly nahoru, a pak upadl, když se ji snažil kopnout, poté na chvíli odešel, a když se vrátil, řekl, že ji pustí, pokud udělá vše, co on řekne, načež jí strčil ruku sevřenou v pěst do přirození, odpoutal ji, a donutil ji, aby si lehla a dala si svoji pěst do přirození a aby ho orálně uspokojovala, přičemž jí tímto útokem způsobil mnohočetné krevní výrony na obličeji, krku, trupu, horních a dolních končetinách, krevní výron o velikosti 12 x 6 cm v oblasti zevního genitálu, a to pravého stydkého pysku, a dále oděrky na krku, zápěstí, pravé horní končetině, dvorci levé prsní bradavky, zadní straně trupu a levé dolní končetině, a dále v Ž., ul. S., poškozenou nejméně třikrát znásilnil, a to jednou v březnu 2011, kdy jí dal nejprve 25 ran gumovou hračkou na zadnici, pak ji hodil na pohovku, kde jí dal několik facek, pak jí svázal ruce, a přestože poškozená plakala a prosila jej, aby přestal, otočil ji na břicho a vykonal na ní anální soulož, a dále nejméně ve dvou případech, pravděpodobně v srpnu a říjnu 2011, zejména poté, kdy mu nechtěla být po vůli, jí dal facku nebo jí přiložil dlaň na ústa a nos, a buď jí svázal ruce nebo ji donutil, aby si držela nohy, přičemž jí držel svoji ruku přes ústa a střídavě s ní souložil do zadnice a do přirození, a to i přesto, že mu poškozená dávala najevo svůj nesouhlas, plakala, říkala mu, aby to nedělal, že se jí to hnusí a snažila se dát jeho dlaň ze svých úst, kdy v jednom případě jí do pochvy vecpal svoji pěst.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali obviněný a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání , obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Bárty. Ohledně dovolacího důvodu odkázali oba dovolatelé na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle nejvyššího státního zástupce napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, podle obviněného na „nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení skutku“.
Obviněný J. K. v textu svého dovolání namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť pro takové jednání nebyl proveden jediný důkaz vyjma výpovědi poškozené. Soud podle něj nedostatečně přesvědčivě zdůvodnil, proč její výpovědi uvěřil. Poškozená přitom svoje výpovědi na rozdíl od obviněného měnila. V době výpovědi u hlavního líčení, z níž soud vycházel, přitom poškozená měla už nový vtah a s největší pravděpodobností byla již těhotná. Znalecký posudek z oboru psychologie zůstal podle obviněného dlužen odpověď na zásadní otázku, a to vlivu nového partnera na poškozenou a změnu jejího postoje v trestním řízení. Dále pak obviněný namítá porušení práva na obhajobu. V úvodu hlavního líčení dne 11. 3. 2013 požádal o změnu obhájce z důvodu nedostatečné obhajoby, nedostatečné komunikace a ztráty důvěry, soud mu však nevyhověl. Soud měl podle obviněného z hlediska trestní odpovědnosti zkoumat pouze jednání, ke kterému došlo dne 22. 3. 2012. Pokud by pak uzavřel, že některé popsané praktiky přesáhly určitou hranici či souhlas poškozené, mohlo se jednat maximálně o trestný čin podle §199 odst. 1 tr. zákoníku. Tomu by pak měl odpovídat i uložený trest.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 1 T 98/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 162/2013, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Ve svém dovolání pak nejvyšší státní zástupce uvedl, že vypuštění právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odvolacím soudem je třeba považovat za nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť odvolací soud zvolenou kvalifikací nevystihl jeho jednání v celé šíři. Třebaže se toto hmotněprávní posouzení odvíjí od posouzení procesní otázky relevance zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním ve smyslu §163 a §163a tr. ř., jedná se zjevně primárně o hmotněprávní posouzení skutku, který byl jinak po skutkové stránce správně zjištěn. Pro úplnost dovolatel dodává, že posouzení podmínek aplikace §163 tr. ř. je zároveň závislé na hmotněprávním posouzení jednání obviněného jako jednočinného souběhu výše uvedených trestných činů. V případě souběhu vícečinného a z toho vyplývající nutnosti trestní stíhání pro skutek naplňující znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku za dané situace zastavit by byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Dále dovolatel předestřel obsah příslušné právní úpravy a konstatoval, že trestní řád váže relevanci nesouhlasu, resp. zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním, na vážnost takového úkonu a jeho dobrovolnost. V případě poškozené byl podle jeho mínění naplněn pojem nátlaku, neboť bylo prokázáno, že obviněný na poškozenou působil mimo jiné i v tom směru, aby jej vyvinila z celého jednání, kladeného mu za vinu. Uvedené okolnosti byly i důvodem, proč byl obviněný držen ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. b) tr. ř. za podmínek §72a odst. 3 tr. ř. i po uplynutí tříměsíční lhůty. S ohledem na osobnostní charakteristiku poškozené je zároveň podle dovolatele patrné, že v jejím případě byl naplněn i pojem závislosti. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že závislostní vztah poškozené na obviněném spočíval v bezmezné poslušnosti a strachu z toho, aby nebyl vyvolán nějaký konflikt. Tento vztah trval i po té, co byl obviněný vzat do vazby. Tyto závěry podle dovolatele korespondují s vykreslením poškozené jako osoby deformované soužitím s dominantním partnerem, jež je vyloženě podřídivým osobnostním typem závislým na dominantním a autoritativním partnerovi, jedná se u ní o patologickou submitivitu, jednak ze strachu, jednak i pro poruchu sebepojetí.
Podle dovolatele je pak ze skutkových závěrů patrné i naplnění znaku tísně, tento stav je třeba podle něj hodnotit nikoli výhradně objektivně, ale subjektivně s přihlédnutím k tomu, jak jej vnímala sama poškozená. Právě v relaci k subjektivnímu prožívaní poškozené volí podle dovolatele obviněný intenzitu svého donucení. Je-li poškozená submisivní s oslabenou vůlí, logicky pro obviněného postačí nižší míra působení na její vůli. Nepochybně se zde odrazily osobnostní dispozice poškozené, která prožívala pocit tísně jak emoční, tak existenční, vyvolané i manipulacemi obviněného s jejím pocitem viny. Tento stav podle znaleckého zjištění trval i po vzetí obviněného do vazby.
V závěru svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 162/2013, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný J. K. Uvedl, že veškeré orgány činné v jeho trestní věci se snažily a udělaly z ničeho a bez přímých důkazů už od počátku zahájení trestního stíhání případ a jeho odsouzením zahlazují svá pochybení a korupci. Poukázal na to, že zákon neumožňuje použít před soudem výpovědi podané před zahájením trestního stíhání, přičemž s jeho takto podanou výpovědí se seznámila znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie. Soudům obviněný vytýká, že veškeré jeho návrhy byly jako nadbytečné zamítnuty, a to proto, že by přímo dokazovaly jeho nevinu. Soudkyně rozhodovala na podkladě nepoužitelných výpovědí a obžaloby, která je vlastně opsaná prvotní, tedy nepoužitelná výpověď. Dále obviněný poukazuje na svou apelaci na změnu obhajoby pro nedůvěru a nedostatečnou obhajobu, přes kterou mu byl vnucen obhájce, kterého několikrát odmítal. Rovněž obviněný zopakoval námitku uplatněnou ve svém dovolání ohledně výpovědi poškozené, která měla být ovlivněna novým partnerem. Dopisy nového partnera obviněný předložil jako důkaz soudu, jeden z nejdůležitějších však soudce krajského soudu zatajil.
K samotnému dovolaní nejvyššího státního zástupce obviněný uvedl, že s ním nesouhlasí, ale žádá o zrušení rozsudku v plném rozsahu a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby pečlivě prozkoumal ovlivnění jeho manželky novým partnerem, a dále žádá o „návrh na zproštění obžaloby v plném rozsahu“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§265d tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V případě dovolání obviněného J. K. je tomu právě tak. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti rozsahu a hodnocení provedeného dokazování. V rámci dovolacího řízení se rovněž nelze zabývat námitkami obviněného vůči jeho obhájci, resp. přehodnocovat, jak o jeho žádosti o změnu obhájce soudy v předchozím řízení rozhodly.
Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Odvolací soud se skutkovými námitkami obviněného podrobně zabýval.
Ani nejvyšší státní zástupce však ve svém dovolání neuplatnil žádnou námitku, na jejímž základě by bylo možno v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí přezkoumat. I sám dovolatel připouští, že se v posuzovaném případě hmotněprávní posouzení odvíjí od posouzení procesní otázky relevance zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním ve smyslu §163 a §163a tr. ř. Zjevně se však podle něj primárně jedná o hmotněprávní posouzení skutku, který byl jinak po skutkové stránce správně zjištěn. S tímto názorem nelze souhlasit. Jak je patrné ze samotného textu dovolání, dovolatel se domáhá přezkumu otázky relevance zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou, což je otázka procesního práva. Je to zcela obdobná situace, jako v případě obviněného, který se primárně domáhá přezkumu aplikace ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy ve věci učiněných skutkových zjištění, a až v návaznosti na to eventuelně jiného právního posouzení skutku. Zákonodárce přitom v rámci dovolacího řízení připustil přezkum pouze některých vybraných procesních otázek, které v §265b odst. 1 konkrétně zakotvil. Akceptování právního názoru nejvyššího státního zástupce by tak vedlo k nepřípustnému rozšíření uplatněného dovolacího důvodu, navíc v neprospěch obviněného.
Otázkou možnosti přezkumu aplikace §163 tr. ř. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 785/2002: „Pokud jde o námitku obviněného, týkající se nutnosti udělení souhlasu poškozené P. Z. s jeho trestním stíháním v předmětné věci ve smyslu §163 tr. ř., je třeba především poznamenat, že obviněný použil nesprávný dovolací důvod. Je-li trestní stíhání skutečně podmíněno souhlasem poškozeného a tento souhlas nebyl dán, je trestní stíhání obviněného podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. nepřípustné. Pokud měl obviněný za to, že právě taková situace nastala v jeho trestní věci, mohl se nápravy tohoto stavu domáhat jen s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný P. V. své dovolání opřel, ovšem na popsanou situaci nedopadá, neboť nejde o otázku právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení.“
Pokud dovolatel pro úplnost dodává, že posouzení podmínek aplikace §163 tr. ř. je zároveň závislé na hmotněprávním posouzení jednání obviněného jako jednočinného souběhu výše uvedených trestných činů, přičemž v případě souběhu vícečinného a z toho vyplývající nutnosti trestní stíhání pro skutek naplňující znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku za dané situace zastavit by byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., lze mu dát za pravdu, avšak v této otázce pochybení dovolatel nenamítá a i pokud by se tak stalo, šlo by o zcela jinou situaci, která by ovšem k přezkumu aplikace §163 a 163a tr. ř. nevedla.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. K. a nejvyšší státní zástupce podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch