ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.253.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 253/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 dovolání podané obviněným F. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 31 To 391/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 140/2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 3 T 140/2010 , byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a podle §250 odst. 3 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně odvolání, na jejichž základě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 31 To 391/2013 , tak, že zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. ve výroku o vině, o trestu, o náhradě škody, jakož i v dalších výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad, zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 9. 2011, č. j. 3 T 140/2010-1390, a obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za který mu podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně mu podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody poškozené Provident Financial, s. r. o., a dalším jedenácti jmenovaným poškozeným, další byli se svými nároky, resp. zbytky nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
I.
v L. a jinde v době od 16. 7. 2006 do 16. 10. 2006 jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial, s. r. o., Praha, pod záminkou okamžité potřeby peněžní hotovosti a s příslibem, že půjčku bude sám splácet, v rozporu s obchodními podmínkami společnosti Provident Financial, s. r. o., uzavíral smlouvy o půjčkách peněz bez vědomí a souhlasu klientů, půjčené peníze klientům nepředal a použil je pro vlastní potřebu, a takto uzavřel
1. dne 16. července 2006 bez vědomí a souhlasu P. T.uzavřel jeho jménem smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 10.000,-Kč,
2. dne 10. září 2006 bez vědomí a souhlasu O. K., jeho jménem smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 22.000,-Kč,
3. dne 11. září 2006 bez vědomí a souhlasu M. N., jeho jménem smlouvu o půjčce č. ....................... ve výši 16.000,-Kč,
4. dne 25. září 2006 bez vědomí a souhlasu V. B. jeho jménem smlouvu o půjčce č. ...................... ve výši 10.000,-Kč,
5. dne 30. září 2006 bez vědomí a souhlasu E. R. jeho jménem smlouvu o půjčce č. .......................... ve výši 10.000,-Kč,
6. dne 2. října 2006 bez vědomí a souhlasu K. T. jeho jménem smlouvu o půjčce č. ........................ ve výši 6.000,-Kč,
7. dne 16. října 2006 bez vědomí a souhlasu Ing. J. D. jeho jménem smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 14.000,-Kč,
čímž společnosti Provident Financial s.r.o., IČO: 25621351, Praha, Olbrachtova 9/2006, způsobil škodu v celkové výši 88.000,-Kč.
II.
v L. a jinde v době od 1. 4. 2006 do 16. 10. 2006 jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial, s. r. o., Praha, pod záminkou okamžité potřeby peněžní hotovosti a s příslibem, že půjčku bude sám splácet, v rozporu s obchodními podmínkami společnosti Provident Financial, s. r. o., uzavíral smlouvy o půjčkách peněz, půjčené peníze klientům nepředal a použil je pro vlastní potřebu, a to přesto, že věděl, že nebude schopen tyto půjčky řádně splácet, takto uzavřel
1. dne 1. dubna 2006 s J. T. smlouvu o půjčce č. ...................... ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě J. T., který půjčku v plné výši uhradil,
2. dne 2. 4. 2006 s O. K. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě O. K., který půjčku do částky 6.380,-Kč uhradil,
3. dne 9. 4. 2006 s P. A. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 30.000,-Kč, vše ke škodě P. A., který půjčku v plné výši uhradil,
4. dne 9. 4. 2006 s L. C. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě L. C., který půjčku v plné výši uhradil,
5. dne 17. 4. 2006 s P. K. smlouvu o půjčce č. ...................... ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě P. K., který půjčku v plné výši uhradil,
6. dne 24. 4. 2006 s J. B. smlouvu o půjčce č. .............. ve výši 15.000,-Kč, ke škodě J. B., který půjčku do částky 6.530,-Kč uhradil,
7. dne 24. 4. 2006 se Z. Š. smlouvu o půjčce č. .................... ve výši 25.000,-Kč, vše ke škodě Z. Š., který půjčku v plné výši uhradil,
8. dne 24. 4. 2006 s J. T. smlouvu o půjčce č. ................... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě J. T., který půjčku v plné výši uhradil,
9. dne 28. 4. 2006 s P. T. smlouvu o půjčce č. .................... ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě P. T., který půjčku do částky 2.310,-Kč uhradil,
10. dne 1. 5. 2006 s O. K. smlouvu o půjčce č. ............... ve výši 10.000,-Kč,
11. dne 1. 5. 2006 s K. T. smlouvu o půjčce č. .............. ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě K. T., který půjčku v plné výši uhradil,
12. dne 2. 5. 2006 s P. R. smlouvu o půjčce č. ............... ve výši 25.000,-Kč, vše ke škodě P. R., který půjčku v plné výši uhradil,
13. dne 8. 5. 2006 s M. H. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě M. H., který půjčku v plné výši uhradil,
14. dne 9. 5. 2006 s J. J. smlouvu o půjčce č. ....................... ve výši 15.000,-Kč, ke škodě J. J., který půjčku do částky 10.517,-Kč uhradil,
15. dne 15. 5. 2006 s A. M. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 20.000,-Kč, ke škodě A. M., která půjčku do částky 9.000,-Kč uhradila,
16. dne 29. 5. 2006 se Z. F. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě Z. F., který půjčku do částky 2.925,-Kč uhradil,
17. dne 29. 5. 2006 s A. G. smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě A. G., která půjčku v plné výši uhradila,
18. dne 29. 5. 2006 s K. H. smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě K. H., který půjčku do částky 4.170,-Kč uhradil,
19. dne 29. 5. 2006 s L. H. smlouvu o půjčce č. ................... ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě L. H., který půjčku do částky 4.605,-Kč uhradil,
20. dne 5. 6. 2006 s A. D. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě A. D., která půjčku v plné výši uhradila,
21. dne 5. 6. 2006 s M. Š. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 15.000,-Kč, ke škodě M. Š., který půjčku do částky 12.430,-Kč uhradil,
22. dne 16. 6.2006 s D. M. smlouvu o půjčce č. ....................... ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě D. M., která půjčku v plné výši uhradila,
23. dne 16. 6. 2006 s J. R. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 15.000,-Kč, ke škodě J. R., který půjčku do částky 13.625,-Kč uhradil,
24. dne 18. 6. 2006 s V. B. smlouvu o půjčce č. .......... ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě V. B., který půjčku v plné výši uhradil,
25. dne 25. 6. 2006 s M. N. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 25.000,-Kč, z níž si po předchozí dohodě ponechal 10.000,-Kč,
26. dne 25. 6. 2006 s J. T. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 10.000,-Kč,
27. dne 26. 6. 2006 s M. R. smlouvu o půjčce č. ...................... ve výši 14.000,-Kč, vše ke škodě M. R., který půjčku v plné výši uhradil,
28. dne 3. 7. 2006 s E. P. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě E. P., která půjčku v plné výši uhradila,
29. dne 3. 7. 2006 s M. V. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě M. V., který půjčku v plné výši uhradil,
30. dne 8. 7. 2006 s E. R. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě E. R., který půjčku v plné výši uhradil,
31. dne 9. 7. 2006 s L. C. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 12.000,-Kč, vše ke škodě L. C., který půjčku v plné výši uhradil,
32. dne 9. 7. 2006 s E. N. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě E. N., která půjčku v plné výši uhradila,
33. dne 10. 7. 2006 s P. A. smlouvu o půjčce č. ................... ve výši 10.000,-Kč,
34. dne 10. 7. 2006 s I. S. smlouvu o půjčce č. ................... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě I. S., který půjčku v plné výši uhradil,
35. dne 17. 7. 2006 se Z. Š. smlouvu o půjčce č. ............. ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě Z. Š., který půjčku v plné výši uhradil,
36. dne 23. 7. 2006 s J. Š. smlouvu o půjčce č. .................... ve výši 15.000,-Kč,
37. dne 24. 7. 2006 s J. B. smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 15.000,-Kč, rovněž ke škodě J. B., který půjčku do částky 9.225,-Kč uhradil,
38. dne 24. 7. 2006 s L. J. smlouvu o půjčce č. ........... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě L. J., která půjčku v plné výši uhradila,
39. dne 24. 7. 2006 s K. T. smlouvu o půjčce č. .............. ve výši 12.000,-Kč,
40. dne 24. 7. 2006 s P. V. smlouvu o půjčce č. ............... ve výši 12.000,-Kč,
41. dne 26. 7. 2006 s F. G. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě F. G., který půjčku v plné výši uhradil,
42. dne 30. 7. 2006 s Ing. J. D. smlouvu o půjčce č. ............... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě Ing. J. D., který půjčku v plné výši uhradil,
43. dne 30. 7. 2006 s J. G. smlouvu o půjčce č. .................... ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě J. G., který půjčku v plné výši uhradil,
44. dne 30. 7. 2006 s V. S. smlouvu o půjčce č. .................. ve výši 12.000,-Kč, vše ke škodě V. S., který půjčku v plné výši uhradil,
45. dne 30. 7. 2006 s J. T. smlouvu o půjčce č. ................... ve výši 15.000,-Kč,
46. dne 17. 9. 2006 s K. H. smlouvu o půjčce č. .............. ve výši 12.000,-Kč,
47. dne 17. 9. 2006 s H. Š. smlouvu o půjčce č. ............ ve výši 17.000,-Kč,
48. dne 18. 9. 2006 s I. S. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 18.000,-Kč, vše ke škodě I. S., který půjčku v plné výši uhradil,
49. dne 24. 9. 2006 s M. H. smlouvu o půjčce č. ....................... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě M. H., který půjčku v plné výši uhradil,
50. dne 24. 9. 2006 s D. M. smlouvu o půjčce č. ................. ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě D. M., která půjčku v plné výši uhradila,
51. dne 25. 9. 2006 s A. D. smlouvu o půjčce č. ............... ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě A. D., která půjčku v plné výši uhradila,
52. dne 8. 10. 2006 s M. H. smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 15.000,-Kč,
53. dne 8. 10. 2006 s P. V. smlouvu o půjčce č. ......... ve výši 15.000,-Kč,
54. dne 9. 10. 2006 se Z. F. za finanční odměnu ve výši 1.000,-Kč smlouvu o půjčce č. ................ ve výši 10.000,-Kč,
55. dne 9. 10. 2006 s L. J. smlouvu o půjčce č. .................ve výši 10.000,-Kč, vše ke škodě L. J., která půjčku v plné výši uhradila,
56. dne 15. 10.2006 s R. F. smlouvu o půjčce č. ..................... ve výši 10.000,-Kč, z níž si po předchozí dohodě ponechal pro vlastní potřebu 5.000,-Kč, kterou nesplácel,
57. dne 16. října 2006 s M. M. smlouvu o půjčce č. ............. ve výši 15.000,-Kč, vše ke škodě M. M., která půjčku v plné výši uhradila,
čímž společnosti Provident Financial, s. r. o., IČO: 25621351, se sídlem Praha, Olbrachtova 9/2006, způsobil škodu v celkové výši 207.385,- Kč a zbylým poškozeným ve výši 519.107,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Vondrouše, kterým je napadl v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že předmětný skutek nebyl soudem správně posouzen a v rozporu s hmotným právem mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným.
Předně obviněný namítá, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že ve věci nebyla respektována zásada zachování totožnosti skutku. Původní rozsudek Okresního soudu v Liberci, kterým byl zproštěn obžaloby, byl správný. Veškeré smlouvy, které jako zástupce společnosti Provident Financial uzavřel, byly řádně naplněny a dlužníci byli vždy seznámeni s okolnostmi a podmínkami uzavření smlouvy, tedy se jednalo o dobrovolné převzetí práv a povinností. Fyzické osoby nemohou být poškozenými v této věci, protože se aktivně podílely na uzavření jednotlivých smluv, a tedy pokud by obviněný poškodil společnost Provident Financial, jednalo by se o spolupachatele. V žádném případě však nelze shledat, že by zde existoval z jejich strany nárok na náhradu škody, neboť tyto osoby finanční prostředky od společnosti Provident Financial řádně obdržely a pokud je pak dále půjčily obviněnému, šlo o další smluvní vztah s primárním smluvním vztahem nikterak nesouvisející. Nejvyšší soud podle obviněného v rozhodnutí o dovolání vyslovil pouze teoretické doporučení, aby soudy zkoumaly otázku totožnosti skutku. Společnost Provident Financial nemohla být podle obviněného poškozena, neboť v součtu obdržela prostředky výrazně převyšující částky, které fyzickým osobám poskytla, navíc disponuje platnými smlouvami o půjčkách. Obviněný se domnívá, že ani obsáhlé dokazování u soudu první instance neprokázalo, že by se dopustil trestného činu podvodu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 31 To 391/2013, i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 3 T 140/2010, a dále postupoval podle §265 l tr. ř.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že argumentace uplatněná v dovolání se soustředí na stejná obhajovací tvrzení, která obviněný uplatňuje od počátku trestního stíhání a o která opíral rovněž řádný opravný prostředek. Soud druhého stupně se však těmito námitkami obšírně zabýval a – rovněž z podnětu odvolání státní zástupkyně – změnil meritorní rozhodnutí ve výroku o trestu výrazně ve prospěch obviněného. Pokud jde o dovolatelem opakovaně zmiňovanou otázku totožnosti skutku, lze podle státního zástupce zcela odkázat na předešlé usnesení Nejvyššího soudu ČR v této věci (sp. zn. 11 Tdo 1009/2012), kde je na str. 9 otázka zachování totožnosti skutku pregnantně vyložena. Pokud dovolatel opětovně uplatňuje námitku, že ve věci totožnost skutku dána není, napadá tímto dovoláním ve skutečnosti výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, což je nepřípustné (§265n trestního řádu). Ostatně Nejvyšší soud je vázán předcházejícím vlastním rozhodnutím ve stejné věci a nemůže zaujmout jiný právní názor, než jaký o této otázce již jednou vyslovil.
Tvrzení obviněného, že všechny dotčené smlouvy mezi dlužníky a společností Provident Financial byly řádně uzavřeny, je podle státního zástupce irelevantní. Z početných rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostatečně známo, že trestné jednání lze spáchat i právním úkonem zcela bezvadným, je-li motivován úmyslem spáchat trestný čin. Cíl, který obviněný svým jednáním sledoval, a jeho kriminální podstata jsou ostatně zcela zjevné už ze samotného popisu skutku. V této souvislosti obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že nikomu nevznikla žádná škoda (což je tvrzení zjevně nepravdivé a odporující skutkovým zjištěním), a proto se nemůže jednat o trestný čin podvodu. Společnost Provident Financial byla nepochybně poškozena již tím, že (v bodě I. výroku o vině) poskytla půjčky formálně na jména osob, které ovšem ve skutečnosti půjčku nežádaly a ani o jejím poskytnutí nevěděly, o kteréžto finanční prostředky se obohatil sám obviněný; osoby vyjmenované v bodě II. výroku o vině byly poškozeny slibem obviněného, že bude na jejich jméno poskytnuté půjčky řádně hradit, což nečinil, a věřitel vymáhal splácení půjček po poškozených, ačkoli prostředky z půjček inkasoval obviněný. Jedná se tudíž svou podstatou o stále stejné podvodné jednání, jímž dovolatel spáchal škodu v celkové výši přes 700 tisíc Kč. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Otázkou totožnosti skutku se Nejvyšší soud zabýval již ve svém předchozím usnesení v posuzované věci ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1009/2012, kterým mimo jiné zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně, jehož údajnou správností nyní argumentuje obviněný. V tomto usnesení Nejvyšší soud mimo jiné konstatovat: „Nejvyšší soud se ztotožňuje s dovolatelem, že přinejmenším totožnost jednání je v daném případě zachována. Všechny dílčí útoky jsou popsány v obžalobě shodně jako uzavření smlouvy obviněným – obchodním zástupcem firmy Provident Financial a jednotlivými konkrétními klienty s tím, že je přesně označena předmětná smlouva i výše půjčené částky představující škodu a zároveň obohacení obviněného. Uvedení v omyl je zde charakterizováno poněkud komplikovaně a nepřesně slovy: „ pod záminkou okamžité potřeby peněžní hotovosti a s příslibem, že půjčku bude sám splácet, v rozporu s obchodními podmínkami společnosti Provident Financial, s.r.o., uzavíral smlouvy o půjčkách peněz, půjčené peníze klientům nepředal a použil je pro vlastní potřebu, a to přesto, že věděl, že nebude schopen tyto půjčky řádně splácet.“ Přitom z okolností případu a logiky věci je však dostatečně zřejmé, že tvrzení: „ pod záminkou okamžité potřeby peněžní hotovosti s příslibem, že bude splátky sám splácet, a to přesto, že věděl, že nebude schopen tyto půjčky řádně splácet. “, je určeno dlužníkům, právě v těch případech, kdy tito smlouvy podepsali. V této složité věci zjevně obviněný uváděl v omyl jak věřitele, za kterého jednal, tak zejména i dlužníky, kteroužto skutečnost žalobní návrh obsahoval.“.
Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného převážně směřují k takovým otázkám, které Nejvyšší soud již v předchozím řízení řešil, dospěl však k opačným závěrům, než obviněný. Pokud obviněný namítá, že jednotliví poškození – fyzické osoby – uzavřeli smlouvy se společností Provident Financial při znalosti všech podstatných okolností a že obdrželi finanční prostředky z předmětných půjček, směřují tyto námitky do oblasti skutkových zjištění, neboť ta v řízení vyšla najevo v odlišné podobě. Podobně otázka splácení jednotlivých půjček směřuje do oblasti skutkových zjištění, pokud jde o případné částečné splacení půjček samotným obviněným, pak se navíc týká již následné náhrady škody.
Jak správně podotýká i státní zástupce, podřazení vzniklých právních vztahů pod normy civilního práva, jehož důsledkem mohou být v konkrétním případě i platně uzavřené smlouvy, není z hlediska posouzení trestní odpovědnosti podstatné, trestní odpovědnost tím není vyloučena, jak se domnívá obviněný. Podobně existence takové platné smlouvy a s ní spojená možnost žalovat na její plnění v civilním řízení nevylučuje přiznání nároku na náhradu škody v adhezním řízení, jak se zřejmě obviněný snaží naznačit.
Pokud má obviněný za to, že přes obsáhlé dokazování v žádném případě nebylo prokázáno, že by se dopustil trestného činu podvodu, lze k tomu pouze nad rámec dovolacího řízení (neboť tato námitka uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá) konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru pochybnosti.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného F. S. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch