ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.491.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 491/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2014 dovolání podané obviněným Ing. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 55 To 315/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 105/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. N.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 1 T 105/2013, byl Ing. M. N. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1), přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 2), a přečinem týrání zvířat podle §302 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (bod 3), za které byl podle §175 odst. 2 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v přesně nezjištěné době v listopadu 2012 ve večerních hodinách v podnapilém stavu v J. v zahradní chatce na ul. O. B. č. …, počal nejprve verbálně a poté fyzicky napadat rovněž podnapilého S. J., kterého ležícího na podlaze bil pěstmi do obličeje, hlavy i ostatních částí těla a následně jej přinutil, aby si klekl, omotal mu kolem krku motouz tak, že se dusil, a pod pohrůžkou dalšího bití ho nutil, aby v této pozici setrval, přičemž teprve po delší době mu dovolil vstát a motouz si uvolnit,
2. počátkem listopadu 2012 v podnapilém stavu v J. v zahradní chatce na ul. O. B. č. … poté, co se dozvěděl, že S. J. údajně odešel z důvodu napadení obviněným na ošetření do Jesenické nemocnice a do chatky se nevrátil, počal fyzicky napadat R. B., tak, že jej bil pěstmi do hlavy a po celém těle, shodil ho na postel, vyhrožoval mu zabitím, pokud o jeho napadení S. J. někomu řekne, svázal mu ruce za zády, kuchyňským nožem o délce čepele 10 cm mu způsobil drobná řezná poranění rukou a v obličeji, uvedeným nožem před napadeným mával s tím, že pokud o napadení J. někomu řekne, udělá mu rány ještě hlubší, a takto svázaného poškozeného ponechal nejméně 10 minut, přičemž i po uvolnění poškozeného z chatky nepustil, nýbrž je zde uzamkl a ponechal až do návratu S. J. a jeho sdělení, že své napadení na policii neoznámil,
3. v přesně nezjištěné době v listopadu 2012 v blízkosti zahradní chatky na ul. O. B. č. … z důvodu neustálého štěkotu začal nejméně škrtit a kroutit hlavou psovi dlouhosrstého křížence černé barvy, kohoutkové výšky 35-40 cm, který patřil v té době již zesnulému S. J., a ve svém jednání pokračoval tak dlouho, až psa tímto násilným způsobem usmrtil.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 55 To 315/2013, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivana Stránského dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
§265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině.
V textu dovolání obviněný konstatoval, že jediným přímým důkazem jsou výpovědi svědka R. B., kterého i soud prvního stupně v rozsudku označil za osobu nevěrohodnou. Jeho výpovědi se rozcházejí i v nepodstatných bodech, obviněný nesouhlasí s názorem soudu, že jsou podporovány dalšími důkazy. K jednotlivým třem skutkům pak obviněný dále podrobně rozebral, v čem spočívají rozpory mezi výpověďmi poškozeného R. B. v přípravném řízení a v hlavním líčení a v čem jeho výpovědi neodpovídají dalším provedeným důkazům, např. znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie (v případě skutku pod bodem 1). U skutku pod bodem 2 poukázal např. na nejasné časové údaje udávané poškozeným ohledně ošetření jeho zranění ve vztahu k úmrtí S. J. Zdůraznil, že všichni svědci zranění popsali jako poškrábání od keře nebo od asfaltu, je přesvědčen o tom, že takové zranění nelze způsobit kuchyňským nožem. Ke skutku pod bodem 3 obviněný konstatoval, že psa zabil R. B., přičemž obviněný popsal způsob, jakým k tomu došlo, který odpovídá i znaleckému posudku. Oproti tomu svědek B. uvedl tři různé verze průběhu skutkového děje.
V závěru pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 55 To 315/2013, a aby tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným „právním názorem, aby byl obžaloby zproštěn“, nebo aby Nejvyšší soud v tomto smyslu sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, resp. proti hodnocení provedeného dokazování. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly ke svým skutkovým závěrům, přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí pochybnosti. Námitky obviněného uvedené v dovolání jsou v zásadě totožné s těmi, které uplatnil už v odvolacím řízení, přičemž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se s nimi dostatečně vypořádal a na odůvodnění jeho rozhodnutí lze odkázat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu citovaného dovolacího důvodu. Lze proto konstatovat, že ta nemůže být naplněna, pakliže obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. M. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou zakotveny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch