ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.528.2014.1
11 Tdo 528/2014-I.-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2014 o dovolání obviněného V. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 4/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2013, sp. zn. 61 To 277/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2013, č. j. 3 T 4/2013-83, byl obviněný V. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 (dvou) let.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že dne 5. ledna 2013 ve 21.00 hod. na ulici N. o. …, v P., řídil automobil tovární značky Peugeot 406, r. z. …, ačkoliv rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odbor dopravněsprávních činností, oddělení správního řízení ze dne 27. června 2012, které nabylo právní moci dne 1. srpna 2012, č. j. S-MHMP 739882/2012/Syř, mu byl uložen kromě jiného trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců od právní moci rozhodnutí a současně tento osobní automobil řídil pod vlivem omamných látek, když následně provedenou krevní zkouškou bylo zjištěno 134 ng/ml amfetaminu v jeho krvi.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 61 To 277/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Citované usnesení odvolacího soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítá, že mu byl nalézacím soudem ustanoven obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. s tím, že podmínky nutné obhajoby trvaly až do konce trestního řízení. Odvolací soud tudíž pochybil, když obhájce obviněného nevyrozuměl o konání veřejného zasedání, a v důsledku tohoto procesního pochybení se obhájce nemohl veřejného zasedání účastnit a hájit práva obviněného. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný zpochybňuje naplnění objektivní i subjektivní stránky a objektu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Poukazuje na vady doručení správního rozhodnutí, kterým mu byl uložen kromě jiného zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Toto správní rozhodnutí nenabylo podle obviněného právní moci, neboť mu nebylo řádně doručeno a orgány činné v trestním řízení nesplnily svou povinnost posoudit nabytí právní moci tohoto správního rozhodnutí jako předběžnou otázku. Vzhledem k výše uvedenému si obviněný nemohl být ani vědom předchozího uložení zákazu řízení motorových vozidel. Ve vztahu k přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky má za to, že z rozhodnutí soudů nevyplývá, že by byl v okamžiku řízení automobilu pod vlivem návykové látky, když soud toliko konstatoval zjištění amfetaminu v jeho krvi, což vyplývá z odběru krve provedeného až s šestihodinovým odstupem od jeho zadržení. Nebylo ovšem zjišťováno, zda byl ve stavu nezpůsobilém pro řízení automobilu. Dále zpochybňuje postup odvolacího soudu, který se nezabýval jeho námitkami proti výroku o vině s odůvodněním, že obviněný redukoval rozsah podaného odvolání, což ale nevyplývá z protokolu o veřejném zasedání. Odvolací soud tedy měl podle dovolatele přezkoumat i výrok o vině a vzhledem k tomu, že tak neučinil, nedostál své zákonné povinnosti. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Obviněný v dovolání navrhl také, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu, příp. přerušení výkonu rozhodnutí. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí učinil také předseda senátu soudu I. stupně a Nejvyšší soud rozhodl na jeho podkladě o odložení výkonu rozhodnutí usnesením ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 11 Tdo 528/2011.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného přisvědčil námitce obviněného obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 skutečně vyplývá, že obviněnému byl ustanoven obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. a třebaže nelze ze spisu dovodit, jaké konkrétní skutečnosti vedly Obvodní soud pro Prahu 6 k závěru o existenci tohoto důvodu nutné obhajoby, je nepochybné, že obhájce byl obviněnému ustanoven právě z takového důvodu. Nejednalo se tak o ustanovení obhájce za účelem odůvodnění podaného odvolání podle §251 odst. 2 tr. ř. Dále je zřejmé, že o veřejném zasedání odvolacího soudu byl vyrozumíván pouze obviněný a toto veřejné zasedání se konalo bez přítomnosti obhájce obviněného. Již tato skutečnost činí podle státního zástupce dovolání důvodným. Státní zástupce se ztotožnil i s námitkou obviněného, že odvolací soud nepřezkoumal i výrok o vině z rozsudku nalézacího soudu. Z protokolu o veřejném zasedání nijak nevyplývá jakékoli zúžení podaného odvolání a odvolací soud měl přezkoumat i výrok o vině. Státní zástupce dal obviněnému za pravdu i ohledně nabytí právní moci výše citovaného rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení měly posoudit otázku řádného doručení správního rozhodnutí jako otázku předběžnou a měly doplnit dokazování příslušným správním spisem Magistrátu hl. m. Prahy. Naopak zpochybnil tvrzení obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, když sám obviněný vypověděl, že o uloženém zákazu řízení věděl. Se závěry obviněného ohledně naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky se státní zástupce neztotožnil a uvedl, že ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že k řízení motorového vozidla způsobilý nebyl. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265c tr. ř. shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, jelikož napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., které bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a místě, kde lze podání učinit podle §265e odst. 1 tr. ř. a splňuje i obligatorní náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda se zřetelem na uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je dovolání důvodné a konstatuje, že o zmíněný dovolací důvod, jak byl shora namítán, jde v souladu se zákonem jednak tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. Obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom (1) žádného obhájce neměl, nebo (2) obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je zřejmé, že dovolací důvod je naplněn bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.
Jak vyplývá ze spisového materiálu (č. l. 103 spisu) Obvodní soud pro Prahu 6 svým opatřením ustanovil obviněnému obhájce (a to Mgr. Ing. Daniela Tabacha) z důvodu nutné obhajoby uvedeného v §36 odst. 2 tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že obviněný musí mít obhájce, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve spisovém materiálu včetně protokolu o hlavním líčení, jak již poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, nejsou obsaženy žádné konkrétní skutečnosti pro závěr, že by obviněnému měl být obhájce právě podle §36 odst. 2 tr. ř. ustanoven a soud ani nijak neodůvodnil, v čem spatřuje nezpůsobilost obviněného se náležitě hájit. To však nic nemění na skutečnosti, že obviněnému byl obhájce ustanoven z důvodů nutné obhajoby, byť bez náležitého podkladu. Výše uvedené opatření o ustanovení obhájce soudu prvního stupně bylo učiněno po podání odvolání samotným obviněným, které ovšem nesplňovalo potřebné náležitosti odvolání stanovené v §249 tr. ř., a za dané procesní situace by postupu soudu spíše odpovídalo použití §251 odst. 2 tr. ř., tedy ustanovení obhájce obviněnému jen za účelem odůvodnění odvolání, což zřejmě i bylo záměrem prvoinstančního soudu. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 6 tak neučinil, je nutno dospět k závěru, že obhájce byl obviněnému ustanoven nejen pro účely odůvodnění odvolání, popřípadě pro účast v řízení o odvolání ve smyslu §251 odst. 2 tr. ř., ale po dobu trvání důvodů nutné obhajoby. Tento závěr je zcela zásadní pro posouzení správnosti dalšího postupu odvolacího soudu.
Ze spisového materiálu plyne, že k veřejnému zasedání před odvolacím soudem byl předvolán pouze obviněný, zatímco jeho obhájce ustanovený z důvodu uvedeného v §36 odst. 2 tr. ř. o konání veřejného zasedání vyrozuměn nebyl (viz doručenky na č. l. 113 spisu). V důsledku tohoto pochybení odvolacího soudu (k tomu srov. §263 odst. 3, §202 odst. 4 tr. ř. a §233 tr. ř.) nebyl obhájce obviněného přítomen na veřejném zasedání, ačkoliv jeho přítomnost byla zásadní procesní podmínkou pro jeho konání, jelikož odvolací soud, jakožto jeden z orgánů činných v trestním řízení, na tomto veřejném zasedání prováděl úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Ačkoliv odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání s tím, aniž měl pro to oporu ve spise, že obhájce byl obviněnému ustanoven jen za účelem odůvodnění odvolání (srov. str. 1 napadeného usnesení), tak poté soud prvního stupně přesto doručil usnesení o zamítnutí odvolání prostřednictvím datové schránky ustanovenému obhájci obviněného (č. l. 125 spisu). Tedy soud prvního stupně v tomto směru si nadále počínal tak, že pokládal Mgr. Ing. Daniela Tabacha za obhájce obviněného.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud došel k závěru, že v posuzované věci došlo k pochybení odvolacího soudu, když ve věci, v níž soud prvního stupně obhájce ustanovil s tím, že jde o nutnou obhajobu podle §36 odst. 2 tr. ř. a toto ustanovení obhájce zrušeno nebylo, nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání, čímž mu znemožnil účastnit se veřejného zasedání a poskytnout obviněnému náležitou obhajobu, a tím naplnit jednu ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu zajištění práva na obhajobu obviněného podle §2 odst. 13 tr. ř., která je rovněž zakotvena v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i v čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nelze také pominout, že obviněný se za této situace mohl důvodně domnívat, že na základě uvedeného opatření Obvodního soudu pro Prahu 6 mu byl ustanoven obhájce pro celé další řízení (tedy i pro řízení o odvolání – srov. §251 odst. 2 tr. ř.), a proto z tohoto důvodu např. neučinil kroky k tomu, aby si obhájce sám zvolil.
Nejvyšší soud na základě výše již uvedených skutečností zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Poněvadž vytýkaná vada byla založena v řízení o odvolání, přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tzn. aby při dodržení zejména těch ustanovení, která garantují právo obviněného na obhajobu i prostřednictvím jeho obhájce, znovu řádně projednal jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přitom se také náležitě vypořádá s výše rozvedenými dovolacími námitkami obviněného směřujícími proti správnosti právního posouzení mu přisouzených trestných činů.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc zrušil a vrátil odvolacímu soudu pro nedostatky v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení, a odvolací řízení bude pro uvedenou vadu nutné provést znovu, nebylo namístě, aby věcně zkoumal námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud by totiž za stávající situace uvedené výhrady přezkoumal a činil závěry, předjímal by řešení těch otázek, které budou předmětem odvolacího řízení.
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík