ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.661.2014.1
11 Tdo 661/2014-I.-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 dovolání podané obviněným I. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 7/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 5/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se v celém rozsahu zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 7/2014 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 48 T 5/2013.
Podle §256k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 48 T 5/2013 , byl I. H. uznán vinným v bodech 1 – 5 trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v bodech 3 – 5 trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 6 pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 k §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za které byl podle §185 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatricko-sexuologické v ústavní formě.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 7/2014 , podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod 6 výroku o vině) a v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, ohledně nichž zůstal výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně nezměněn (body 1 – 5), mu podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu dále uložil ochranné léčení psychiatricko-sexuologické v ústavní formě. Odvolání státního zástupce vrchní soud podle §256 tr. ř. zamítl.
Podle skutkových zjištění (body 1 – 5 z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, bod 6 z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci) se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. dne 22. 11. 2007 kolem 13.30 hodin ve F. – M. , na ul. N. v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou dívkou způsobem připomínajícím soulož, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé M. Č. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce zjistit, zda v domě bydlí nějaká paní, se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, dostal do jeho chodby v přízemí, kde jmenovanou svým tělem přitlačil ke zdi, aby se nemohla pohybovat, pravou rukou ji uchopil za levé rameno, druhou rukou ji osahával přes oblečení na přirození, přitom ji líbal na krku, následně jí navrhl, aby s ním šla do výtahu, což jmenovaná ze strachu odmítla, přičemž svůj původní záměr nezrealizoval jenom z toho důvodu, že byl vyrušen jedním z obyvatelů domu, v důsledku čehož svého jednání zanechal a z místa utekl,
2. dne 6. 12. 2007 kolem 12.45 hodin ve F. – M. , na ul. N. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou dívkou způsobem připomínajícím soulož, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé S. B. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce zjistit, zda v domě bydlí rodina K. , se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře zadní části domu, dostal do jeho chodby, kde ji tělem přitiskl ke stěně, zvednul jí bundu, rozepnul kalhoty a osahával ji rukou přes kalhotky na přirození, přičemž svůj původní záměr nezrealizoval jenom z toho důvodu, že poškozená křičela a on ze strachu z toho, že přivolá některého z obyvatel domu, svého jednání zanechal a z místa utekl,
3. dne 10. 1. 2008 kolem 13.00 hodin ve F. – M. , na ul. J. Č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou dívkou způsobem připomínajícím soulož, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé K. P. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce navštívit pana K. , se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, dostal dovnitř, nastoupil s poškozenou do výtahu, kterým společně s ní vyjel až do patra, které si navolila, počkal, až otevřela dveře bytu a požádal ji, zda by si u nich doma mohl zajít na záchod, s čímž tato, vzhledem k tomu, že vypadal i vystupoval slušně, svolila, v bytě ji pak přivolal, aby šla za ním na záchod, kde ji pod hrozbou toho, že ji z místnosti nepustí ven, vyzval k tomu, aby mu ukázala kalhotky, poté, co si nezletilá spustila rifle po kolena, jí přes kalhotky osahával na přirození, současně si sám rukou třel svůj obnažený pohlavní úd, přičemž svůj původní záměr nezrealizoval jenom z toho důvodu, že poškozená křičela a on ze strachu z toho, že přivolá některého z obyvatel domu, svého jednání zanechal a z místa utekl,
4. dne 6. 3. 2008 kolem 15.30 hodin v Č. T. , na ul. O. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou dívkou způsobem připomínajícím soulož, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé M. K. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, za ní šel až do přízemí, kde předstíral, že jde do bytu umístěného vedle toho, ve kterém bydlí, následně, když již byla doma, zazvonil a pod smyšlenou záminkou, že ho za ní posílá její maminka, ji požádal, aby ho pustila na záchod, čemuž ona vyhověla, kde v rozporu s tím, co jí sdělil, po ní požadoval, ať si vyzkouší kalhotky růžové barvy, které si sebou přinesl, přes její zamítavé stanovisko jí stáhl dolů kalhoty, které si opětovně sama natáhla zpět nahoru, následně ji vtlačil do dětského pokoje, i přesto, že křičela, ji posadil na postel, svléknul jí kalhoty i kalhotky, sám se rovněž obnažil na spodní polovině těla a políbil ji na přirození, přičemž z toho důvodu, že poškozená křičela, dostal strach, že přivolá některého z obyvatel domu a tak svůj původní záměr nezrealizoval a z bytu utekl,
5. dne 11. 6. 2008 kolem 12.00 hodin v Č. T. , na ul. S. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé T. K. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, nejprve získal informace ohledně jmen jejích kamarádů bydlících v domě takovým způsobem, že postával u vchodu společně s nezletilou a jejím spolužákem v době, kdy tato se nemohla dozvonit na nikoho, kdo by jí otevřel vstupní dveře do domu, neboť od těchto neměla klíče a poté, co jí kamarád otevřel tzv. bzučákem dveře domu, s ní výtahem vyjel až do patra, které si navolila, kde s ní vystoupil a snažil se s ní navázat kontakt dotazem na to, zda nezná holčičku T. U. , což nezletilá již ze strachu o tuto dívku popřela, předstíral, že schází o patro níže, ale v okamžiku, kdy se poškozená v otevřených dveřích od bytu vítala se psem, tuto vtlačil dovnitř, zavřel za sebou dveře, vzal ji do náruče a odnesl ji do dětského pokojíku, kde ji posadil na postel, následně odešel v jejich bytě na záchod i do koupelny, kde si prohlížel jejich prádelní koš na špinavé prádlo, přičemž po svém návratu zpět do pokojíčku ji vyzval, ať se postaví a oblékne si růžové spodní kalhotky, které jí podával, přičemž v okamžiku, kdy se dočkal zamítavé reakce poškozené, tak jí začal vyhrožovat tím, že pokud to neudělá, tak bude na ni zlý, proto si poškozená nakonec ze strachu vysvlékla veškeré oblečení, oblékla si nabízené kalhotky a dle jeho požadavku oděná pouze do zmíněného spodního prádla dělala tzv. kočičku, tzn. pohyb zády, při kterém měla ruce i kolena na zemi, mezitím si sám vysvléknul kraťasy spolu se spodním prádlem, nařídil nezletilé, aby si lehla na postel, kde ji lízal na přirození, rovněž po ní chtěl, aby ho ona také orálně uspokojila, což však odmítla, tak ji následně donutil alespoň k tomu, aby ho uspokojila třením jeho pohlavního údu, a to až do jeho vyvrcholení, po kterém se oblékl a z bytu odešel,
6. dne 22. 3. 2013 kolem 13.00 hodin v Č. T. , na ul. H. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou dívkou, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé V. S. , jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, poté, co poškozená čipem otevřela vstupní dveře do domu, ji následoval až do výtahu, kde s ní vyjel do patra, které si navolila, zde počkal, až si otevře vstupní dveře od bytu, do kterého v době, kdy se zouvala, bez předchozího dotazu či vysvětlení vstoupil, a teprve poté, co se dveře průvanem samy zavřely, tak pod smyšlenou záminkou, že chce jít na záchod, s čímž nezletilá souhlasila, se jí následně, v rozporu s tím, na co se ptal, snažil vtlačit do dětského pokoje takovým způsobem, že se k ní přibližoval v podřepu se slovy, ať se ho nebojí, v důsledku čehož nezletilá ze strachu před ním couvala do pokojíku, přičemž svůj původní záměr nezrealizoval jenom z toho důvodu, že byl vyrušen příchodem sestry poškozené nezletilou M. S. , a obžalovaný na to byt opustil.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání . Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný vytýká soudům, že u hlavního líčení byly čteny výpovědi nezletilých poškozených v bodech 1 – 5 učiněné bez účasti obhájce dokonce pět let před zahájením trestního stíhání. Soud se pak k těmto výpovědím přiklonil, ačkoli obviněný se sám dobrovolně dostavil na policii a učinil úplné a obsáhlé doznání nejenom ke skutku pod bodem 6, ale k překvapení policistů i ke zbylým pěti skutkům z doby před pěti až šesti lety, u nichž neměly orgány činné v trestním řízení žádné důkazy, aby ho s nimi spojily. Soudy by tak měly podle obviněného považovat jeho doznání za stěžejní pro ustálení skutkového děje. Nalézací soud měl podle jeho názoru tyto svědkyně předvolat k hlavnímu líčení a vyslechnout je k odstranění rozporů mezi jejich výpověďmi a jeho doznáním.
Dále obviněný namítl, že trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. byl koncipován jinak a podle komentáře k tomuto zákonu za pohlavní styk nebylo možno považovat osahávání, líbání a další. Skutky v bodech 1 – 5 neměl nalézací soud kvalifikovat jako trestný čin znásilnění, ale jako vydírání podle §235 tr. zák. Odvolací soud shledal, že znak pohlavního styku je dán v bodě 5, kde nalézací soud na základě výpovědi poškozené učiněné v roce 2008 učinil skutkové zjištění, že ji měl obviněný lízat na přirození a ona jej měla uspokojit třením pohlavního údu. To obviněný zásadně popírá a vidí zde rozpory ve skutkových zjištěních a důkazech, z nichž vycházejí. Právní kvalifikaci v bodech 1 – 5 proto nepovažuje za správnou.
Obviněný nesouhlasí ani s kvalifikací svého jednání popsaného v bodě 6. Tento skutek se stal po pěti letech od předchozího jednání a po celou dobu bojoval se svou duševní nemocí, heterosexuální pedofilií a nechtěl poškozené nijak ublížit, ani se jí dotknout. Podle jeho názoru nelze v žádném případě dovodit, že se do bytu poškozené dostal za účelem vykonání pohlavního styku.
V závěru pak obviněný poukazuje na to, že jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, což se podle jeho názoru nedostatečně odrazilo při ukládání trestu, nalézací soud měl podle něj zvolit jiný poměr mezi výší uloženého trestu a ústavní formy ochranného léčení, tedy měl např. využít §58 tr. zákoníku a mimořádně snížit trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 7/2014, zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul předchozí průběh řízení a obsah podaného dovolání a uvedl, že některé námitky obviněného formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. To podle něj platí především pro tvrzení, že soudy měly spíše než z výpovědí poškozených vycházet z výpovědi obviněného, že měly poškozené znovu vyslechnout, a ne pouze číst protokoly o jejich výpovědích, že není náležitě prokázáno, že by poškozenou dílčím útokem pod bodem 5 lízal na přirození, resp. že se nechal od ní uspokojit třením pohlavního údu, že není prokázáno, že by v rámci dílčího útoku pod bodem 6 vstoupil do bytu za účelem pohlavního styku a že trest je nepřiměřený, když dostatečně nereflektuje zmenšenou příčetnost obviněného. Jedná se o námitky procesní povahy, námitky směřující proti závěru soudů o skutkovém stavu a proti hodnocení důkazů soudy. Jejich pomocí se obviněný v důsledku snaží o prosazení své verze skutkového děje, která by pro něj byla příznivější. K takovým námitkám však nelze v dovolacím řízení přihlížet. Z těchto námitek nelze podle státního zástupce dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který by mohl výjimečně odůvodnit provedení skutkového přezkumu dovolacím soudem. Státní zástupce má naopak za to, že dokazování bylo soudy provedeno v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř. a že důkazy byly hodnoceny tak, jak stanoví §2 odst. 6 tr. ř., a to v souladu se zásadami formální logiky. Soudní rozhodnutí přitom nejsou projevem libovůle, když jejich obsah odpovídá mj. požadavkům vyplývajícím z §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Též je podle státního zástupce třeba upozornit na to, že v napadeném rozsudku se vrchní soud se všemi těmito námitkami pečlivě vypořádal, přičemž na zevrubné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku vrchního soudu lze v tomto směru odkázat, a to včetně odůvodnění výroku o trestu, ze kterého je zřejmé, že vrchní soud zmenšenou příčetnost obviněného řádně a dostatečně zohlednil.
Relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu lze podle státního zástupce přiznat pouze jedné z námitek obviněného. A sice námitce spočívající v tvrzení, že skutkový stav, tak jak je zachycen v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, nevykazuje znaky stíhaných trestných činů. Tato námitka však podle státního zástupce není důvodná. Především je nutno říci, že jak krajský soud, tak i vrchní soud v rámci napadeného rozsudku věnovaly otázce právní kvalifikace trestné činnosti náležitou pozornost. Dospěly přitom ke správným právním závěrům. Pokud jde o trestnou činnost specifikovanou pod body 1 – 5 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, ta vykazuje veškeré znaky pokračujícího trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., pod body 3 – 5 též pokračujícího trestného činu porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Z příslušné pasáže tzv. skutkové věty je totiž patrné, že obviněný zneužil bezbrannosti poškozených, vykonal jiný obdobný pohlavní styk, resp. k němu svým jednáním bezprostředně směřoval a činil tak na osobách mladších 15 roků, zároveň pod body 3 – 5 při vstupu do bytu překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Pakliže naplnění těchto znaků ze skutkové věty vyplývá, je zaujatá právní kvalifikace co do bodů 1 – 5 výrokové části správná. Správná je však podle státního zástupce i co do bodu 6, protože ze skutkové věty obsažené v napadeném rozsudku vrchního soudu vyplývá, že poškozená byla bezbranná, čehož obviněný zneužil, kdy jeho jednání bezprostředně směřovalo k pohlavnímu styku s poškozenou, která byla mladší než 15 let. Zároveň obviněný v tomto bodě vnikl do bytu jiného tak, že lstivě překonal vchodové dveře bránící volnému vstupu do bytu. V bodě 6 tedy obviněný naplnil všechny znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soudy tedy při právní kvalifikaci nikterak nechybily.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce konstatoval, že k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání shledává zjevně neopodstatněným a navrhuje je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V tomto směru lze, jak správně uvádí státní zástupce ve svém vyjádření, přiznat relevanci námitce obviněného spočívající v tvrzení, že skutkový stav, tak jak je zachycen v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, nevykazuje znaky stíhaných trestných činů. Na rozdíl od státního zástupce však Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku z větší části opodstatněnou. Skutky, tak jak jsou popsány ve výrocích rozsudků obou stupňů, nenaplňují s výjimkou dílčího skutku uvedeného pod bodem 5 znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a pokusu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 , §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Krajský soud ani vrchní soud v tzv. skutkové větě neuvedly při popisu objektivní stránky činu obviněného v případech nedokonaných útoků, k jakému pohlavnímu uspokojování mělo jeho jednání konkrétně směřovat (k líbání, osahávání, olizování genitálií, souloži), ale pouze uvedly jeho modifikované právní vyjádření, jak je popsáno zákonodárcem ve skutkových podstatách příslušných trestných činů („ …s cílem dosáhnout pohlavního styku s poškozenou způsobem připomínajícím soulož...“, resp. „….s cílem dosáhnout pohlavního styku s nezletilou…“ ).
Chybí tak ve výroku obou rozsudků skutkový podklad zákonných znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Tento nedostatek však nespočívá jen v nesprávně koncipovaném výroku rozsudků, ale má základ, jak vyplývá z jejich odůvodnění, již v neúplnosti a nejasnosti skutkových závěrů soudů obou stupňů provedených v této trestní věci.
Krajský soud se v odůvodnění rozsudku vůbec nezabývá skutkovou konkretizací cíle nedokonaných útoků obviněného, tedy k jaké formě pohlavního uspokojování chtěl obviněný v jednotlivých případech přikročit. Proto zákonitě chybí i zdůvodnění, jak soud dospěl k závěru, že mělo jít o pohlavní styk připomínající soulož. Uvedený zásadní nedostatek nenapravil ani vrchní soud při projednání odvolání obviněného. Jeho argumentace na straně 18 rozsudku je také zcela nekonkrétní, pokud jde o útoky popsané v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1 až 4, a je navíc zřejmě založena na nesprávném výkladu právního institutu pokračování v trestném činu. Vrchní soud přitom poukazuje na skutečnost, že útok pod bodem 5) naplňuje znak „ jiný obdobný pohlavní styk“. Dále argumentuje tak, že „vzhledem k tomu, že všechny dílčí akty pokračování v trestném činu tvoří jediné jednání, má pak takové jednání i jediný následek, potažmo účinek. S ohledem na výše uvedené je pak evidentní, že je nutno posuzovat jednání popsané pod bodem 1) až 5) výroku napadeného rozsudku jako jedno jediné jednání a jako takové je nutno toto jednání podřadit pod příslušné ustanovení zvláštní části trestního zákona.“
K tomu je možno uvést, že každý dílčí útok trestného činu spáchaného jako pokračující trestný čin ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. musí naplňovat všechny znaky stejného trestného činu, tedy v tomto případě znásilnění podle §241 tr. zák., a to alespoň ve stadiu nedokonaného trestného činu, a nelze v jednotlivých případech nahrazovat naplnění určitého znaku ze skutkových okolností jiného útoku.
V případě činu obviněného uvedeného pod bodem 6. rozsudku vrchního soudu se tento soud omezil pouze na odůvodnění skutečnosti (str. 22), že nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by „obžalovaný hodlal realizovat vůči nezletilé V. S. jednání, které by dosáhlo intenzity znaků pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží“. Neuvedl ale, jakého konkrétního jednání se chtěl vůči poškozené dopustit, pokud by mohl pokračovat ve svém útoku, tak aby bylo možno být náležitě právně zhodnoceno jako znak trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku „pohlavní styk“. Z další argumentace poukazující obecně na výpověď obviněného korespondující s výpovědí poškozené, kdy obviněný uváděl, že se pouze chtěl podívat poškozené pod sukni, by se nabízelo, že v tomto případě, pokud by mělo jít o konečný skutkový závěr, který by však musel být uveden i ve výroku rozsudku, by jeho jednání směřovalo ke spáchání jiného trestného činu. Znak „pohlavní styk“ trestného činu znásilnění podle §185 odst.1 tr. zákoníku je totiž naplněn jen v případě, kdy je pachatel sám v osobním kontaktu s obětí. Jestliže by nedošlo k fyzickému kontaktu, nemůže jít o styk pachatele s obětí a tedy ani o „pohlavní styk“. Jednání spočívající v tom, že pachatel přiměje jiného k obnažování, může podle dalších okolností činu naplňovat znaky trestného činu sexuálního nátlaku podle §186 tr. zákoníku (srov. např. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II §140 až 241. Komentář 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1837s.). Paradoxní je, že zatímco v případě útoku obviněného v bodu 6. vrchní soud shledal, že nebyl provedenými důkazy prokázán záměr obviněného „realizovat vůči nezletilé V. S. jednání, které by dosáhlo intenzity znaků pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží“, ačkoliv prakticky za obdobné důkazní situace v případech útoků uvedených pod body 1 až 4 pokládal na podkladě uvedených nesprávných právních názorů závěry krajského soudu v uvedené otázce za podložené.
Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 48 T 5/2013, v celém rozsahu a uložil krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud, jak již bylo shora naznačeno při konkretizaci útoků, při nichž nepostupovaly soudy v souladu se zákonem, neshledal žádné vady v jejich postupu a ve skutkových i právních závěrech ohledně útoku obviněného proti poškozené T. K. uvedeného pod bodem 5. rozsudku krajského soudu. Soud správně jednání popsal ve výroku a logicky a přesvědčivě v odůvodnění vysvětlil, z jakých důkazů vyvodil skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Nejvyšší soud v této části zrušil napadená rozhodnutí jen proto, že by po zrušení části týkající se útoků, kde nedošlo k dokonání trestného činu znásilnění, by neobstálo jeho právní posouzení jako trestného činu znásilnění podle ustanovení §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Stejně tak neshledal Nejvyšší soud vady ve výroku rozsudku krajského soudu, ani pokud jde o skutkové a právní závěry týkající se trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V této části musel zrušit rozsudky obou soudů proto, že uvedené trestné činy byly spáchány podle výroku rozsudku vždy jednotlivými útoky, které měly charakter jednoho jednání (skutku) spolu s trestným činem znásilnění.
V novém řízení krajský soud u útoků uvedených pod bodem 1 až 4 odstraní vytknuté nedostatky tím, že náležitě objasní skutečné záměry obviněného, pokud jde o jeho sexuální uspokojování s jednotlivými poškozenými, a své závěry uvede i do výroku svého rozhodnutí a v odůvodnění popíše, jakým postupem k nim dospěl. Jinými slovy uvede, jak hodnotil provedené důkazy a jaké z nich v těchto podstatných otázkách vyvodil závěry. Přitom je nutno zdůraznit, že povinností soudu je postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Teprve potom bude možné učinit i právní závěr, zda cílem obviněného bylo jednání, které je pohlavním stykem obdobným souloži (§241 tr. zák.) nebo jen pohlavním zneužitím (§242 tr. zák.).
Konkrétněji lze k tomu ještě upozornit, že pro uvedené závěry jsou velmi významné výsledky znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (výpověď znalkyně u hlavního líčení č. l. 709 spisu): „S postupem času vidíme stupňující se razanci, kterou obviněný dosahoval svého uspokojení od osahávání na chodbě, přes překonání obrovské bariéry, vstoupení do bytu pod záminkou, a i tam v jednotlivých skutcích se stupňovala míra jeho aktivity, ne až agresivity. Byl stále aktivnější, promýšlel předem skutky, což na začátku nebylo. Vlastním motivem jeho jednání ve vztahu k způsobu uspokojování sexuálních potřeb byla sexuální deviace. Pokud by to nebylo přerušeno, tak nemůžeme vyloučit, že by měl tendenci až k dokonání soulože. K tomu se ale nemohu určitě vyjádřit, nicméně linii razance zde vidíme. K osahávání, taktilním aktivitám a orálnímu uspokojování, tam již tendence byly zřejmé.“
Pokud jde o požadavek obviněného znovu vyslechnout poškozené, které vypovídaly ke skutkům pod body 1 – 5 před zahájením trestního stíhání a které jsou stále mladší osmnácti let, je zřejmé, že k takovému postupu není důvod. Obviněný poukazuje na rozpor mezi výpovědí svou a výpověďmi poškozených. K opětovnému výslechu těchto poškozených však zjevně nebyly a nejsou splněny podmínky (§102 odst. 2 tr. ř.). Navíc s ohledem na velký časový odstup, k němuž by soud při hodnocení nových výpovědí musel přihlédnout, není pravděpodobné, že by poškozené po takové době ještě danou událost mohly lépe a přesvědčivěji popsat a že by se jejich novým výslechem podařilo namítané rozpory lépe vysvětlit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch