ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.800.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 800/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 dovolání podané obviněným V. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 129/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. G.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 3 T 129/2013, byl V. G. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 14. 10. 2013 kolem 20.35 hodin ve Věznici Jiřice, okres Nymburk, na ubytovně odsouzených číslo .... v budově ..... při návratu odsouzených z odpolední směny z vnitřního pracoviště Bilsing poté, co byl službu konajícím dozorcem vězeňské služby pprap. J. K., upozorněn, že je odsouzeným zakázáno cokoliv vnášet na ubytovnu, neboť u sebe měl krabičku se zbytkem tabáku a cigaretovými papírky, se se slovy „já tu svini podříznu“ otočil směrem k pprap. J. K. a díval se na něj, což v poškozeném vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví, neboť obviněný V. G. ve Věznici Jiřice vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody pro zločin vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že svou přítelkyni bodl loveckým nožem do krku, a navíc týden před tímto vyhrožováním poškozený pprap. J. K. při prohlídce u obviněného nalezl do špičky zbroušený a naostřený příborový nůž.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lenky Králové (v substituci JUDr. Lucie Brejchové Faridové) dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný setrval na svém tvrzení, že skutek nespáchal. Výpovědi svědků se v důležitých bodech rozcházejí, což obviněný podrobně popsal ve svém odvolání. Odvolací soud se však těmito námitkami nezabýval, ačkoli jejich existenci připustil. Podle obviněného nebylo jednoznačně prokázáno, zda poškozený byl vůbec přítomen, aby případně jeho slova mohl slyšet a mohlo u něj dojít k obavě v takové míře, aby došlo k naplnění dané skutkové podstaty. Několik svědků totiž uvedlo, že poškozený na chodbě vůbec nebyl. Obviněný navrhoval výslech dalších svědků a důkaz videozáznamy. Všechny jeho návrhy však byly soudy odmítnuty jako nadbytečné.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení (nesprávně uvádí „rozsudek“) odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti rozsahu a hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného tak byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. G. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch