ECLI:CZ:NS:2014:11.TUL.1.2014.1
sp. zn. 11 Tul 1/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného MUDr. D. R. , rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2014 o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Vrchní soud v Praze je povinen ve věci stížnosti obviněného MUDr. D. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 4 T 21/2013, rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 19. 6. 2014 .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze předložil dne 14. 5. 2014 Nejvyššímu soudu návrh obviněného MUDr. D. R. na určení lhůty podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V návrhu obviněný konstatoval, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 7 To 52/2013, zamítl jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 4 T 21/2013, což napadl ústavní stížností. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13, bylo výše uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušeno. Dne 27. 2. 2014 požádal obhájce obviněného Vrchní soud v Praze o rozhodnutí ve věci stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 4 T 21/2013. Od vydání nálezu Ústavního soudu avšak nedošlo k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 4 T 21/2013, a tedy po dobu téměř jednoho roku nebylo pravomocně rozhodnuto o dalším trvání vazby obviněného. Od srpna 2013 sice probíhá u Krajského soudu v Praze hlavní líčení, avšak od konce února 2014 jsou větší časové odstupy mezi hlavními líčeními, a proto spis mohl být předložen Vrchnímu soudu v Praze, který však o jeho předložení nepožádal. Vzhledem k výše uvedenému se obviněný svým návrhem domáhá, aby Vrchnímu soudu v Praze byla určena lhůta k rozhodnutí o stížnosti proti výše označenému usnesení krajského soudu.
Na návrh obviněného reagoval Vrchní soud v Praze přípisem ze dne 14. 5. 2014, ve kterém pouze konstatoval, že nemůže o stížnosti obviněného a státního zástupce proti napadenému rozhodnutí rozhodnout bez toho, aniž by mu byl předložen procesní spis Krajského soudu v Praze.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4, část věty před středníkem, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon o soudech a soudcích“/), dospěl k závěru, že návrh obviněného MUDr. D. R. je důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá z §174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích z něhož vyplývá, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
V posuzovaném případě bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13, zrušeno pouze usnesení Vrchního soudu ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 7 To 52/2013, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 4 T 21/2013, a v důsledku toho bylo nutno znovu projednat a rozhodnout o předmětné stížnosti. Doposud však Vrchní soud v Praze o této stížnosti nerozhodl, jak to také vyplývá z jeho vyjádření k návrhu na určení lhůty, čímž zatížil řízení o stížnosti neopodstatněnými průtahy, zvláště v situaci, kde se jedná o řízení, v jehož průběhu byl obviněný ve vazbě, a navrhovaný úkon se vztahuje k rozhodování o vazbě, na které je výslovně zákonem stanoven požadavek urychleného projednání s ohledem na výrazný zásah do základních lidských práv a svobod.
Přitom je třeba připomenout, že podle §314h odst. 1 tr. ř. po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, pokračuje tento orgán (tzn. v daném případě Vrchní soud v Praze) v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí. Nepředložení procesního spisu ze strany Krajského soudu v Praze, na čemž Vrchní soud v Praze zakládá opodstatněnost nerozhodování o stížnosti obviněného, nelze akceptovat. Ačkoliv před Krajským soudem v Praze probíhala a probíhají hlavní líčení, nepochybně se však od doby doručení nálezu Ústavního soudu nekonala tak, aby bylo absolutně vyloučeno předložení spisu (či jeho potřebných částí) Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti. Zvláště, pokud by předložení spisu bylo spojeno např. s požadavkem na jeho navrácení do data konání dalšího hlavního líčení. Přitom se jedná o soudy, které se nacházejí ve stejném městě, a proto zapůjčení spisu, příp. jeho zpřístupnění k prostudování, není nikterak náročné, a nemůže způsobovat závažnější obtíže. V předložené věci však ani není zřejmé, zda v tomto ohledu byly vůbec učiněny takové úkony.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud vyhověl návrhu obviněného a podle ustanovení §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy. Touto lhůtou, v níž je povinnost rozhodnout o stížnosti obviněného proti ve výroku tohoto usnesení označenému rozhodnutí, nejpozději do dne 19. 6. 2014, je vrchní soud vázán. Uvedenou lhůtu pokládá Nejvyšší soud za zcela reálnou k učinění navrhovaného procesního úkonu, a to i s ohledem na délku průtahů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík