ECLI:CZ:NS:2014:11.TZ.18.2014.1
sp. zn. 11 Tz 18/2014-21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. června 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 142/2013, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím též v ustanoveních §460t odst. 7 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, a §460u odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, v neprospěch Z. V.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, se zrušuje .
Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 25 T 142/2013, bylo rozhodnuto tak, že podle §460r odst. 1 tr. ř. a §460t odst. 1 tr. ř. se uznává na území České republiky rozhodnutí Okresního hejtmanství v Innsbrucku ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. VK-25726-2011, jímž byla Z. V. za „přestupek proti pravidlům silničního provozu včetně nedodržování časů na odpočinek a řízení a dopravy nebezpečných nákladů“ uložena peněžní pokuta ve výši 300 euro a náhradní trest odnětí svobody v trvání 72 hodin. Podle §460t odst. 5 tr. ř. byla tato nesplacená peněžitá pokuta přepočítána podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni uvedeného rozhodnutí na částku 7.358 Kč. Podle §460t odst. 7 tr. ř. byl pro případ, že by peněžní pokuta nebyla ve stanovené lhůtě vykonána, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 72 hodin. Podle §460t odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto tak, že se uznané rozhodnutí vykoná na území České republiky.
Uvedené rozhodnutí napadl Z. V. stížností, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch Z. V.
Ministryně spravedlnosti předně konstatovala, že ustanovení oddílu devátého hlavy dvacáté páté trestního řádu se podle §460o odst. 1 písm. a) tr. ř. použijí nejen na uznání a výkon pravomocných rozhodnutí soudů jiných členských států Evropské unie, ale za stanovených podmínek též na uznání a výkon pravomocných rozhodnutí jiných orgánů členských států Evropské unie než soudů, ukládajících peněžité sankce nebo jiné peněžité plnění. U jednání vymezených v §460q tr. ř., kterým je podle písm. b) tohoto ustanovení i porušení pravidel silničního provozu, včetně porušení předpisů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a předpisů o přepravě nebezpečných věcí, přitom není uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie vázáno na podmínku, aby jednání, pro které bylo vydáno, bylo podle práva České republiky trestným činem.
Skutečnost, zda se jedná o rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie ukládající peněžitý trest a zda bylo vydáno pro skutek, který by podle práva České republiky byl trestným činem, má však zásadní význam pro způsob výkonu uznaného rozhodnutí v České republice. Jako peněžitý trest lze podle §460t odst. 2 tr. ř. se všemi trestněprávními důsledky v České republice vykonat pouze rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie ukládající peněžitý trest pro skutek, který byl podle práva České republiky trestným činem. Pouze v takovém případě se pak v souladu s §460u odst. 1 tr. ř. při výkonu rozhodnutí postupuje podle ustanovení hlavy dvacáté první trestního řádu upravujících výkon peněžitého trestu. Pouze v takovém případě lze stanovit náhradní trest odnětí svobody za nevykonaný peněžitý trest (viz §460t odst. 7 tr. ř.) a uznané rozhodnutí bude zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů,ve znění pozdějších předpisů. Naproti tomu, pokud rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie ukládá pokutu, nebo sice ukládá peněžitý trest, ale v souladu s §460t odst. 2 tr. ř. došlo k jeho přeměně na pokutu, výkon rozhodnutí uznaného v České republice se řídí nikoli přiměřeně všemi ustanoveními hlavy dvacáté první trestního řádu, ale v souladu s §460u odst. 1 písm. b) tr. ř. pouze ustanovením této hlavy upravujícím toliko vymáhání peněžitého trestu, tedy §343 tr. ř., který mj. odkazuje na daňový řád.
Ministryně spravedlnosti přitom odkázala též na důvodovou zprávu k zákonu č. 459/2011 Sb., která v souvislosti se zavedením §460u odst. 1 písm. b) tr. ř., hovoří o efektivním postupu vymáhání dle daňového řádu (podle předchozího znění §460u odst. 1 písm. b) tr. ř. se pokuta vymáhala podle občanského soudního řádu). Podle ministryně spravedlnosti je tedy při výkonu pokuty vyloučeno stanovení náhradního trestu odnětí svobody, jenž je navíc náhradním trestem za nevykonaný peněžitý trest, nikoli za nevykonanou pokutu, což jasně stanoví dikce §460t odst. 7 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti dospěla k názoru, že pokud Okresní soud v Chomutově ve výše uvedeném usnesení při uznání rozhodnutí rakouského správního orgánu ukládajícího peněžní pokutu stanovil náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by pokuta nebyla ve stanovené lhůtě vykonána, došlo tím k porušení zákona v neprospěch Z. V., a to v §460t odst. 7 a §460u odst. 1 písm. b) tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud stížnostní toto pochybení Okresního soudu v Chomutově nenapravil, čímž porušil zákon v neprospěch Z. V. v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když stížnost jmenovaného nesprávně zamítl, ač ji měl shledat jako opodstatněnou.
Na základě shora uvedených skutečností ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, byl porušen zákon v neprospěch Z. V. v §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v §460t odst. 7 a §460u odst. 1 písm. b) tr. ř.; dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
V posuzované věci se jedná o problematiku právního styku s cizinou, konkrétně o otázku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, jímž byla uložena peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění, v České republice, upravenou v době rozhodování soudů, tj. do 31. 12. 2013, v oddílu devátém (§460o až §460y tr. ř.), hlavy dvacáté páté, trestního řádu.
Okresní hejtmanství v Innsbrucku, Rakouská republika pod sp. zn. VK-25726-2011 podalo dne 24. 6. 2013 k Okresnímu soudu v Chomutově návrh na uznání a výkon rozhodnutí Okresního hejtmanství v Innsbrucku ze dne 20. 9. 2012, kterým byl Z. V. uznán vinným spácháním přestupku proti pravidlům silničního provozu podle §99 Abs. 2a Stvo, za který mu byla uložena pokuta ve výši 300 euro a náhradní trest odnětí svobody v trvání 72 hodin pro případ, že uložená pokuta nebude ve stanovené lhůtě uhrazena.
Z ustanovení §460o písm. a) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „tr. ř.“) vyplývá, že ustanovení oddílu devátého se použijí na postup při uznání a výkonu pravomocného odsuzujícího rozhodnutí za trestný čin nebo jiný delikt nebo rozhodnutí vydaného na jeho základě, pokud bylo vydáno v souladu s právním předpisem Evropské unie, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, a to nejen pokud bylo vydáno soudem České republiky v trestním řízení nebo soudem jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení nebo v případech uvedených v §460o odst. 1 písm. a), c) a d) tr. ř., ale i v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno jiným orgánem členského státu Evropské unie v trestním nebo jiném řízení za předpokladu, že se lze domáhat projednání věci před soudem v trestním řízení.
V ustanovení §460q písm. b) tr. ř., které upravuje výjimky ze zásady oboustranné trestnosti, je dále stanoveno, že samosoudce uzná a vykoná se rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních i v případě, že jednání, pro které bylo takové rozhodnutí vydáno, není trestným činem podle práva České republiky, jde-li o porušení pravidel silničního provozu, včetně porušení předpisů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a předpisů o přepravě nebezpečných věcí. Právě o takový případ se přitom jedná v posuzované věci Z. V.
Zákonné podmínky pro uznání rozhodnutí Okresního hejtmanství v Innsbrucku tedy nepochybně byly splněny, neboť jde o pravomocné rozhodnutí jiného orgánu členského státu Evropské unie než soudu, o peněžitých sankcích a jiných peněžitých plněních ve smyslu §460o tr. ř., a v souladu s §460t tr. ř. se v projednávaném případě nejedná o případ podle §460p odst. 4 a 5 tr. ř. a nejsou ani dány důvody pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedené v §460r odst. 3 nebo §460s tr. ř.
Okresní soud tedy při rozhodování v posuzované věci v zásadě správně postupoval podle příslušných ustanovení tehdy účinného oddílu devátého hlavy dvacáté páté tr. ř., přičemž v souladu s §460r odst. 1 tr. ř. a §460t odst. 1 tr. ř. uznal rozhodnutí Okresního hejtmanství v Innsbrucku ohledně uložené peněžní pokuty ve výši 300 euro, kterou rovněž v souladu se zákonem (§460t odst. 5 tr. ř.) přepočetl na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni, kdy bylo uvedené rozhodnutí vydáno, a to na částku 7.358 Kč.
Lze však plně souhlasit se stížností pro porušení zákona, že zatímco uznání předmětného rozhodnutí není podle §460q tr. ř. písm. b) tr. ř. podmíněno existencí oboustranné trestnosti činu, pro které bylo rozhodnutí vydáno, skutečnost, zda se jedná o rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie ukládající peněžitý trest a zda bylo vydáno pro skutek, který by byl podle práva České republiky trestným činem, má zásadní význam pro navazující otázku výkonu uznaného rozhodnutí, tedy zda je možné stanovit na území České republiky náhradní trest odnětí svobody pro případ, že pokuta nebude zaplacena.
Byl-li rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a jiných peněžitých plněních uvedeným v §460o odst. 1 písm. a) tr. ř. uložen peněžitý trest, lze podle §460t odst. 2 tr. ř. takové rozhodnutí uznat a v něm uložený peněžitý trest vykonat jako peněžitý trest se všemi jeho právními důsledky, a to za splnění ještě dalších podmínek, jen v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu Evropské unie za jednání, které je trestným činem i podle právního řádu České republiky.
V tomto směru okresní soud pochybil, pokud předmětné rozhodnutí Okresního hejtmanství v Innsbrucku uznal ve vztahu k uložené peněžní pokutě ve výši 300 euro tak, že současně dalším výrokem (napadeným podanou stížností pro porušení zákona) nesprávně rozhodl o stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 72 hodin pro případ jejího nezaplacení, když uvedená sankce nebyla uložena cizozemským soudem za čin, který je trestným činem podle právního řádu České republiky. V takovém případě se totiž postupuje v souladu s §460u odst. 1 písm. a) tr. ř. při výkonu peněžité sankce uložené uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních přiměřeně jen podle těch ustanovení hlavy dvacáté první, jež upravují vymáhání peněžitého trestu, konkrétně podle §343 tr. ř. o vymáhání peněžitého trestu postupem podle daňového řádu.
Navíc v ustanovení §460t odst. 3 tr. ř. je výslovně stanoveno, že byla-li rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v §460o odst. 1 písm. a) tr. ř. uložena pokuta, samosoudce ji ani nesmí přeměnit na peněžitý trest.
Náhradní trest odnětí svobody lze v souladu s §460t odst. 7 tr. ř. stanovit toliko za nevykonaný peněžitý trest, nikoli za nevykonanou pokutu. V posuzovaném případě tedy nebylo možno postupovat podle §460t odst. 7 tr. ř. a stanovit za nevykonanou pokutu náhradní trest odnětí svobody, neboť se jednalo o pokutu, představující sankci, uloženou rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie pro čin uvedený v §460q odst. 1 písm. b) tr. ř., který podle práva České republiky není trestným činem, a nikoli o peněžitý trest.
Z téhož důvodu nelze při výkonu trestu postupovat podle ustanovení §460u odst. 1 písm. a) tr. ř., podle nějž samosoudce při výkonu peněžitého trestu uloženého uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v §460o odst. 1 písm. a) tr. ř. postupuje přiměřeně podle ustanovení hlavy dvacáté první, upravujících výkon peněžitého trestu, a uložit tak pro případ, že by peněžitá pokuta nebyla ve stanovené lhůtě vykonána, náhradní trest odnětí svobody.
Nelze tedy než souhlasit s ministryní spravedlnosti, že v posuzovaném případě je třeba postupovat v souladu s §460u písm. b) tr. ř. a při vymáhání pokuty uložené uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v §460o odst. 1 písm. a) tr. ř. postupovat přiměřeně podle ustanovení hlavy dvacáté první upravujících vymáhání peněžitého trestu, tedy nikoli přiměřeně podle všech ustanovení této hlavy upravujících výkon peněžitého trestu, nýbrž toliko přiměřeně podle §343 tr. ř., který upravuje vymáhání peněžitého trestu pro případ, že jej odsouzený ve stanovené lhůtě nezaplatí a který v odst. 3 při správě placení peněžitého trestu odkazuje na postup podle daňového řádu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud, s ohledem na rozsah své přezkumné činnosti vymezený podanou stížností pro porušení zákona, uzavřel, že již soud prvního stupně nesprávně postupoval podle §460t odst. 7 tr. ř., když pro případ, že by peněžitá pokuta nebyla ve stanovené lhůtě vykonána, stanovil v rozporu se zákonem náhradní trest odnětí svobody v trvání 72 hodin, čímž se dopustil porušení zákona v ustanoveních §460t odst. 7 tr. ř. a §460u odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch Z. V. Uvedený nedostatek mohl napravit Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud stížnostní, avšak neučinil tak, když usnesením ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, stížnost obviněného zamítl, tudíž zcela nesplnil svou přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. a svým vlastním rozhodnutím pak nesprávně aplikoval ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud proto vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 5 To 477/2013, byl porušen zákon v ustanovení 147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím též v ustanoveních §460t odst. 7 a §460u odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného Z. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil.
Protože zjištěné pochybení ke stížnosti Z. V. mohl napravit Krajský soud v Ústí nad Labem při důsledném plnění své přezkumné činnosti, tak mu Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby v intencích tohoto rozsudku vytýkané vady napravil v dalším řízení (k tomu srov. §340, bod 17 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), v němž projedná a rozhodne o stížnosti Z. V. proti předmětnému usnesení Okresního soudu v Chomutově.
Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že krajský soud je v dalším řízení vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.) spočívajícím, stručně vyjádřeno, v tom, že pokud rozhodnutím jiného orgánu členského státu Evropské unie než soudu byla za čin, který není trestným činem podle právního řádu České republiky, uložena pokuta a pro případ jejího nezaplacení stanoven náhradní trest odnětí svobody, lze za splnění dalších zákonných podmínek takové cizozemské rozhodnutí uznat, avšak pro případ, že pokuta nebude ve stanovené lhůtě zaplacena, nelze stanovit náhradní trest odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík