ECLI:CZ:NS:2014:11.TZ.62.2013.1
sp. zn. 11 Tz 62/2013-18
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. 11 T 2/2012 a rozhodl podle §268 odst. 2, §270 odst. 2, §271 odst. 1 tr. ř., takto:
I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012, b y l p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu (uveřejněný pod č. 26/2003 Sb.m.s.) k Úmluvě o předávání odsouzených osob (uveřejněná pod č. 553/1992 Sb.).
II. Výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012, jímž byl uznán na území České republiky pravomocný rozsudek rakouského Zemského soudu v Linci ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 23 Hv 186/11t, se d o p l ň u j e tak, že trestných činů, jejichž zákonné pojmenování je uvedeno v doplňovaném rozsudku, se obviněný M. V. dopustil tím, že 1) dne 11. 12. 2011, v obci L., spolu s P. P. vzali z obchodního domu S. peníze v hotovosti a zboží v celkové hodnotě 7809,72 EUR, a to tak, že se M. V. pokusil vylomit dveře obchodu a šroubovákem vypáčil okno. 2) dne 13. 12. 2011 v obci F. tito obvinění vzali z obchodního domu N. tabákové zboží, potraviny, toaletní potřeby a nápoje v celkové hodnotě 3670 EUR, peníze v hotovosti ve výši přibližně 840 EUR, přinejmenším 2 telefonní karty v hodnotě 80 EUR, a to tak, že M. V. otočil válcem zámku pomocí francouzského klíče a šroubováku a v obchodě vylomil zásuvky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012 bylo rozhodnuto tak, že se podle §452 odst. 2 tr. ř. Úmluvy o předávání odsouzených osob uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen Úmluvy) a podle čl. 3 Dodatkového protokolu k této úmluvě uveřejněným pod č. 23/2003 Sb.m.s. (správně pod č. 26/2003 Sb.m.s., dále jen Dodatkového protokolu) uznává na území České republiky pravomocný rozsudek rakouského Zemského soudu v Linci ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 23 Hv 186/11t , jímž byl M. V. uznán vinným ze spáchání zločinu výdělečné těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 bod 4, §129 bod 1 a 2 a §130 věta druhá trestního zákoníku Rakouské republiky (StBG), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §451 odst. 3 tr. ř. bude pokračováno ve výroku uloženého trestu bez jeho přeměny.“
Popsaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové žádná z oprávněných osob nenapadla odvoláním a proto následně (dne 8. 2. 2013) nabyl právní moci.
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 2 T 97/2013, bylo podle §455 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný M. V. vykoná trest odnětí svobody uložený cizozemským rozsudkem, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012, ve věznici s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 13 To 255/2013, zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012 podala ve prospěch M. V. stížnost pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Poukazuje v tomto mimořádném opravném prostředku na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 11 Tz 39/2008 uveřejněný pod č. 39/2009 Sb. rozh. tr., řešící případy, kdy byl cizozemský rozsudek uznán na území České republiky také na základě Úmluvy a podle čl. 3 jejího Dodatkového protokolu. Napadený rozsudek neodpovídá plně požadavkům, které z uvedené judikatury vyplývají v tom směru, že výrok rozsudku neobsahuje popis skutku, kterým se obviněný trestné činnosti, jež byla předmětem uznaného odsuzujícího rozsudku cizozemského soudu, což v případech aplikace citovaných mezinárodních dokumentů je nezbytné k náležitému uplatnění zásady speciality.
Ministryně spravedlnosti tedy uvedla, že zmíněným usnesením Vrchního soudu v Praze byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud:
1. podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.
2. Podle §270 odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby neúplný výrok doplnil, popřípadě, aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám doplnil v tomto smyslu neúplný výrok.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, jakož i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že je důvodná.
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012 bylo rozhodnuto v podstatě věcně správně v souladu se zákonem a příslušnými mezinárodními smlouvami. V tomto směru neuplatňuje ani ministr spravedlnosti žádné výtky. Pochybení lze spatřovat pouze v nedostatečném vyjádření některých významných skutečností.
Podle publikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které mistryně spravedlnosti odkazuje, je nutné, aby výrok o uznání cizozemského rozhodnutí na základě čl. 3 Dodatkového protokolu, tedy v případě, kdy je předání odsouzeného uskutečňováno bez jeho souhlasu, je mimo jiné nutné, aby byl popsán skutek, o kterém bylo rozhodnuto uznávaným cizozemským rozhodnutím. Proto lze plně souhlasit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že napadeným rozhodnutím byl v uvedeném směru porušen zákon v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud jen dodává, že popsáním skutku ve výrokové části rozsudku o uznání cizozemského rozhodnutí je v takových případech totiž podmíněno náležité uplatnění zásady speciality ve smyslu čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu, neboť popis skutku vymezuje hranice zásady speciality, která se uplatní na všechny ostatní (tj. ve výroku uznávacího rozsudku nepopsané) skutky spáchané před předáním odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody. Pokud však výrok uznávacího rozsudku tuto náležitost neobsahuje, uplatnění zásady speciality je ohroženo, čímž je obviněný zbaven náležité ochrany prostřednictvím zmíněné zásady a jeho práva jsou tím porušena.
Nejvyšší soud proto výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 11 T 2/2012, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.
Uvedenou vadu pak podle názoru Nejvyššího soudu bylo možné napravit tak, že postačilo doplnit o chybějící údaje napadený rozsudek. Nejvyšší soud se při svém rozhodnutí musel zabývat i problematikou časové působnosti zákonů, neboť od 1. 1. 2014 platí nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních č. 104/2013 Sb., který mimo jiné nahrazuje hlavu 25. tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba plně uplatnit původní právní úpravu. Při posuzování správnosti napadeného rozhodnutí se v řízení pro porušení zákona totiž vychází ze skutkového i právního stavu v době tohoto rozhodnutí. Pokud Nejvyšší soud rozhodoval nově doplněním výroku napadeného rozsudku bylo použití původní právní úpravy odůvodněno přechodným ustanovením §340 odst. 10 citovaného zákona, podle kterého se řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí zahájená před nabytím účinnosti nového zákona dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb.,ve znění účinném do dne nabytí účinnosti nového zákona, pokud již došlo k vyhlášení rozhodnutí o návrhu Ministerstva spravedlnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch