ECLI:CZ:NS:2014:15.TDO.887.2014.3
15 Tdo 887/2014-II. - 111
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve velkém senátu trestního kolegia ve veřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2014, č. j. 8 To 456/2013-874, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 22 T 19/2013, a rozhodl takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. se obviněný P. T. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. 9. 2013, č. j. 22 T 19/2013-786, byl obviněný P. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak (v bodě 1.) přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak (v bodě 2.) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán povinností nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 3.721,- Kč.
Následně soud prvního stupně vydal (po vrácení věci soudem druhého stupně bez věcného vyřízení) dne 6. 11. 2013 opravné usnesení (č. l. 823a – 823b), jímž podle §131 odst. 1 tr. ř. opravil vyhotovení rozsudku ze dne 25. 9. 2013 tak, že je v souladu s protokolem o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2013 doplnil o zprošťující výrok, kterým obviněného P. T. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 8. 3. 2013, č. j. ZT 115/2012-181, pro skutek, který v ní byl kvalifikován jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Tím napravil své pochybení nastalé při vyhotovení rozsudku, které tak uvedl do souladu s jeho vyhlášením (č. l. 770a – 773).
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2014, č. j. 8 To 456/2013-874, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a
I. podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v T. v bytě v ulici L., který obýval spolu se svou družkou, poškozenou N. K.,
a)
29. dubna 2012 tuto poškozenou urážel slovy „píčo, mrdko, kurvo“ a poté ji udeřil opakovaně pěstí do obličeje, čímž jí způsobil hematom okolo očí,
b)
v přesně nezjištěné době ve druhé polovině května 2012 této poškozené sdělil, že nesmí chodit bez něj ven,
c)
23. května 2012, když zjistil, že šla poškozená bez něj ven, urážel ji slovy „píčo, mrdko“ a pak jí dal facku, až jí spadly z hlavy brýle,
d)
12. července 2012 této poškozené nadával, že je „mrdka“ a rozrazil jí pěstí čelo, čímž jí způsobil krvácející ranku o délce tří centimetrů, a poté jí s nožem, který držel přibližně třicet centimetrů od jejího krku, říkal, že ji „podkuchne“, přičemž zranění čela si vyžádalo lékařské ošetření,
za který ho odsoudil podle §199 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
dále tak, že
II. podle §260 tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření, pokud jde o údajné útoky spočívající v tom, že obviněný
podle bodu č. 1 obžaloby
- odmítal poškozené N. K. opakovaně přivolat lékařskou pomoc při jejích astmatických záchvatech,
- požadoval po poškozené veškeré její příjmy,
- na přelomu dubna a května poškozené nadával, že utišuje děti a následně ji třikrát udeřil pěstí do zad,
- poškozené poté, co opustila jejich společně užívaný byt, zavolal, aby šla ihned zpět domů, jinak bude velké zle,
podle bodu č. 2 obžaloby
útočil na poškozenou ve společném bydlišti v H. B., J. a v T., L., kde
- odmítal poškozené N. K. opakovaně přivolat lékařskou pomoc při jejích astmatických záchvatech, s výjimkou případu z 10. až 11. září 2012,
- v průběhu srpna 2012 poškozené při návratu ze společné večeře nadával, že je nevděčná mrcha, když nesnědla, co jí objednal, a mlátil ji již cestou domů,
- 5. 9. 2012 v bytě poškozenou pěstí několikrát udeřil do oblasti očí a způsobil jí tak hematomy kolem očí a vyčetl jí, že to má za to, že mu „zahýbá“,
a konečně tak, že
III. podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc okresnímu soudu v rozsahu
ohledně bodu č. 1 výroku o vině napadeného rozsudku
- ve vztahu k jednání, při němž obviněný poškozené údajně vyhrožoval, že ji chytne za ohryzek a že ji zabije,
ohledně bodu č. 2 výroku o vině napadeného rozsudku
- ve vztahu k jednání z 10. a 11. září 2012
- ve vztahu k jednání, při němž obviněný poškozené údajně vyhrožoval, že ji chytne za ohryzek a že ji zabije,
- ve vztahu k jednání, při němž obviněný poškozené zakazoval chodit bez něj ven.
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu usnesením ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 15 Tdo 887/2014-I., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2014, č. j. 8 To 456/2013-874, a také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni, a velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k dovolání tento rozsudek zrušil, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě.
Ve veřejném zasedání konaném o dovolání nejvyššího státního zástupce nebyl obviněný P. T. přítomen, neboť se po náležitém poučení i ohledně výslechu či vyjádření k rozhodnutí o vazbě své účasti v něm výslovně vzdal (§265r odst. 4 tr. ř.). Obhájce ohledně rozhodnutí o vazbě obviněného P. T. uvedl, že velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu by neměl vůbec uvažovat a rozhodovat o jeho vazbě, neboť vazba může trvat jen po určitý čas, přičemž s ohledem na právní kvalifikaci jeho jednání podle prvního odstavce §199 tr. zákoníku by trvání vazby nemělo přesáhnout jeden rok, a pokud by jeho jednání bylo posuzováno přísněji podle druhého odstavce téhož ustanovení, byla by přípustnost trvání vazby jen dva roky. Vzhledem k tomu, že by mělo být přihlédnuto k celkovému trvání vazby u obviněného v této trestní věci a také k délce trvání dosavadního výkonu trestu odnětí svobody, je i tato délka trvání vazby již u obviněného vyčerpána. Z těchto důvodů obhájce navrhl, aby obviněný nebyl vzat do vazby.
Z obsahu spisu velký senát trestního kolegia Nejvyšší soud zjistil následující skutečnosti. Obviněný P. T. se v minulosti opakovaně dopustil různých trestných činů ohrožujících lidskou důstojnost (v sexuální oblasti), a to zejména trestných činů znásilnění (i v kvalifikované skutkové podstatě), jak o tom svědčí opis z evidence Rejstříku trestů. Jedná se o trestné činy úzce zasahující do osobní integrity poškozeného (oběti) trestného činu. Konkrétně je namístě uvést, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 1. 1989, sp. zn. 4 T 203/88, byl odsouzen pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák k §241 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců se zařazením do první nápravněvýchovné skupiny (z výkonu trestu byl usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 2. 1990, sp. zn. Pp 191/90, podmíněně propuštěn na zkušební dobu pěti roků). Dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 1994, sp. zn. 2 T 38/94, pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců (tento trest vykonal dne 5. 7. 1997). Dále je pak třeba uvést, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 4 T 9/2002, byl obviněný odsouzen za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a soulož mezi příbuznými podle §245 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou (tento trest vykonal dne 22. 12. 2011).
V souvislosti s tím je na místě upozornit na skutečnost, že první z trestných činů, pro které je nyní stíhán (přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku) měl páchat již od přelomu měsíců dubna a května 2012 do 12. 7. 2012, tedy krátce po výkonu posledního dlouhodobého trestu odnětí svobody. Dále pak nelze pominout ani tu skutečnost, že dne 13. 7. 2012 obviněný převzal usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru Plzeň-sever, oddělení obecné kriminality ze dne 13. 7. 2012, č. j. KRPP-119460-21/TČ-2012-030771, jímž proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek, jehož se měl dopustit dne 12. 7. 2012 v obci T. v L. ulici v bytě slovním a fyzickým napadením své družky N. K. (toto jednání bylo posléze obžalobou a rozsudkem soudu prvního stupně pojato jako součást prvního skutku a trestného činu). Nedlouho poté (od konce července 2012) měl páchat druhý z nyní stíhaných trestných činů [zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku].
Důležité jsou i poznatky k osobě obviněného vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychiatrie – klinická psychologie. Z tohoto posudku se podává, že obviněný je osobností abnormní – s různě akcentovanými rysy a sklony, zvláště s afektivní instabilitou, výraznou pudovou založeností, nezdrženlivostí zejména ve sféře sexuální, oslabenou frustrační tolerancí, zvýšenou dráždivostí i na slabé podněty, nápadnou podezřívavostí a žárlivostí, silnými pocity křivdy, povrchním prožíváním, sníženou účinností svědomí, pokřiveným a nekritickým sebehodnocením a celkově slabou, věku neodpovídající psychosociální a mravní vyzrálostí. Emoční prožívání obviněného je velmi mělké a soucítivost chabá, vyšší sociální city nerozvinuté. Jednání, pro něž je stíhán, podle dostupných poznatků nenese znaky zkratkovitosti nebo patologičnosti, ale koresponduje úzce s jeho snadnou vzrušivostí, afektivní labilitou, s rychlým vznikem prostých zlostných afektů, se sníženým prahem pro spuštění útočného jednání již ve slabé zátěži a s nefunkčností svědomí, s dominantními postoji v poměru k partnerce, chabými morálními zábranami a celkovými známkami maladaptivity i zesílené rizikovosti fixovaných reaktivních vzorců zvláště při stresu a frustraci. Obviněný je jedincem se zvýrazněným stupněm extrapunitivního (útočného) projevu již po slabých nelibých podnětech a i v méně závažných interpersonálních konfliktních situacích, přičemž v situacích, kdy sleduje sebestředný cíl, za vypjatých okolností lze podle znalce psychologa důvodně předvídat gradaci jeho zlostných a agresivních reakcí.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu vyžádal ohledně obviněného P. T. hodnocení jeho chování ve výkonu trestu odnětí svobody od Vězeňské služby České republiky z Věznice Horní Slavkov. Ze zprávy ředitele Věznice Horní Slavkov ze dne 13. 11. 2014 zjistil, že obviněný P. T. vykonal vazbu od 13. 9. 2012 do 27. 1. 2014, přičemž o jeho chování nejsou známy žádné negativní poznatky, neboť nebyl kázeňsky trestán ani odměněn. Ve výkonu trestu odnětí svobody se obviněný bez problémů adaptoval na místní podmínky, přičemž plnil hlavní cíle programu zacházení se zaměřením na motivaci k transformaci životního stylu a způsobu uspokojování svých potřeb, a to včetně náhledu na své trestné jednání, nutnosti respektovat právní a etické normy a práci na sebevýchově. Nebyl pracovně zařazen z důvodu nedostatku vhodné práce, zapojoval se do úklidových prací na oddíle, využíval vzdělávací aktivity a jeho zájmové aktivity spočívaly ve sledování zpravodajských a přírodopisných pořadů v televizi. Chování k zaměstnancům Vězeňské služby České republiky bylo na požadované úrovni, mezi spoluodsouzenými spory a hádky nevyvolává ani nevyhledává. Byl dvakrát kázeňsky odměněn, kázeňsky trestán nebyl. Také podle sdělení v této zprávě však jsou pro obviněného rizikové konflikty v místě bydliště, kde má časté konflikty v osobních vztazích. Zhruba dvacet let požívá větší množství alkoholu. V rámci agresivních projevů v chování obviněného byly zjištěny velmi časté případy brachiální agrese, které měly závažné následky. V rámci zhodnocení rizik v komunikačních strategiích obviněného lze konstatovat, že manipulativní chování patří mezi jeho hlavní strategie prosazení vlastních zájmů. Lež používá velmi často a za účelem zisku výhod s tím, že dokáže její využívání plánovat. Za určitých okolností se dostává do konfliktu s formálními autoritami.
Byť tedy obviněný P. T. vykonal podstatnou část uloženého trestu a bylo na něj působeno i vazbou, přičemž se ve výkonu trestu odnětí svobody bez problémů adaptoval a byl dokonce i dvakrát kázeňsky odměněn za práci ve prospěch věznice, nelze podle názoru velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu na druhé straně přehlédnout, že byl v minulosti opakovaně soudně trestán za závažnou úmyslnou trestnou činnost shora popsaného charakteru, kdy krátce po výkonu posledního, dlouhodobého trestu odnětí svobody měl začít páchat nyní posuzovanou trestnou činnost. Proto s přihlédnutím k jeho prokázanému negativnímu osobnostnímu profilu je důvodnou a reálnou obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Jednak by mohl opětovně kontaktovat poškozenou (jak ostatně učinil poté, co proti němu v dané trestní věci bylo poprvé zahájeno trestní stíhání, a poté, co byl usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 88/2012, propuštěn ze zadržení za současného přijetí jeho písemného slibu a stanovení dohledu probačního úředníka a omezení spočívajících zejména v zákazu přiblížit se k poškozené N. K. a zákazu jakéhokoli kontaktu s ní), a jednak přichází v úvahu i možnost, a to právě se zřetelem k jeho osobnostnímu profilu, že naváže kontakt s jinou ženou (jelikož není vyloučeno, že se s poškozenou již stýkat nebude), k níž by se mohl chovat týmž způsobem, neboť podle znalce psychologa PhDr. Jiřího Jelena lze podle dosavadní historie života obviněného předpokládat, že by se choval dále agresivně i vůči další ženě.
Z těchto důvodů s přihlédnutím k povaze a závažnosti shora popsané trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že u obviněného je dán v nynějším stadiu řízení důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. K tomuto závěru velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl především proto, že trestní minulost obviněného ve spojení s tím, že nyní stíhané poměrně závažné a dlouhodobé trestné činnosti se měl dopustit nedlouho po výkonu trestu odnětí svobody, a to opakovaně (druhý trestný čin měl spáchat v době, kdy již byl trestně stíhán), zakládá důvodnou obavu, že obviněný bude opakovat uvedenou násilnou trestnou činnost. S ohledem na již použité shora uvedené prostředky usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 0 Nt 88/2012, kterým byl v této věci propuštěn ze zadržení, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněného do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Pokud obhájce obviněného ve vyjádření ve veřejném zasedání uvedl, že by mělo být z hlediska celkového trvání vazby ve smyslu §72a odst. 1 tr. ř., o nejvyšší přípustné délce trvání vazby, přihlédnuto k celkové délce trvání dosavadní vazby u obviněného P. T. a také k jeho dosavadnímu výkonu trestu odnětí svobody, považuje velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu za nutné poukázat na ustanovení §72a odst. 5 tr. ř., podle kterého se doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§265l odst. 4 tr. ř.), posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení, a proto není uvedená námitka obhajoby důvodná.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu důrazně ukládá Krajskému soudu v Plzni, aby v novém veřejném zasedání konaném po usnesení ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 15 Tdo 887/2014-I., kterým mu bylo po zrušení jeho rozsudku ze dne 27. 1. 2014, č. j. 8 To 456/2013-874, přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, také znovu přezkoumal další trvání vazby obviněného P. T., a to z hlediska jeho nových závěrů týkajících se objasněnosti skutkového stavu ohledně obou žalovaných skutků a jejich právní kvalifikace přicházející v úvahu, při vázanosti právními názory velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu v citovaném zrušujícím rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2014
Předseda velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
Vypracoval
JUDr. Vladimír Veselý