ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1037.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1037/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. J. , proti žalované Dillard, a.s. se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou č. 1181/36, IČO 26027917, zastoupené Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 20, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 94/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2012 č.j. 72 Co 120/2012-125, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 22.4.2011 domáhala, aby byla z exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. Janem Fendrychem pod sp. zn. 132 EX 6109/09 vyloučena "motorová vozidla Tatra 805, r.v. 1954, č.p. 255528, Tatra 111, r.v. 1953, č.p. 84616 a Tatra 57, r.v. 1939, č. p. 31394, sepsaná v soupisu věcí ze dne 14.8.2009". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem těchto motorových vozidel a že proto exekuce "postihuje věc, k níž má žalobkyně právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí".
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30.9.2011 č.j. 30 C 94/2011-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobkyně nenavrhla soudnímu exekutorovi včas vyškrtnutí věcí ze soupisu a že proto "nemohla prokázat, že podala včas excindační žalobu, když podmínkou úspěšnosti excindační žaloby je právě předchozí řízení o vyškrtnutí" podle ustanovení §68 odst. 1 až 4 exekučního řádu.
K odvolání účastníků (odvolání žalované směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.8.2012 č.j. 72 Co 120/2012-125 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1.000,- Kč a že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000,- Kč "na účet Obvodního soudu pro Prahu 8". Dospěl k závěru, že žalobkyně mohla podat excindační žalobu podle ustanovení §267 odst. 1 občanského soudního řádu, i když dříve nenavrhla soudnímu exekutorovi vyškrtnutí vozidel ze soupisu movitých věcí podle ustanovení §68 odst. 1 až 4 exekučního řádu, neboť "třetí osoba nemůže ztratit možnost domoci se vyloučení věcí z exekuce cestou podání vylučovací žaloby podle ustanovení §267 odst.1 občanského soudního řádu jen proto, že nebylo využito institutu vyškrtnutí věci ze soupisu". Odvolací soud doplnil dokazování a uzavřel, že žalobkyně prokázala, že k vozidlům, které dne 14.8.2009 pojal soudní exekutor do soupisu movitých věcí, jí svědčí vlastnické právo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že třetí osoba uplatňující své právo k věci pojaté do soupisu movitých věcí, má povinnost podat návrh na vyškrtnutí ze soupisu u soudního exekutora podle ustanovení §68 exekučního řádu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o soupisu dozvěděla, a že nedodržení této lhůty má za následek nemožnost podat vylučovací žalobu u soudu, neboť soudní exekutor má povinnost takto opožděný návrh odmítnout; jen tehdy, bude-li lhůta pro návrh na vyškrtnutí ze soupisu dodržena, může třetí osoba, jestliže jejímu návrhu soudní exekutor byť i jen zčásti nevyhoví, poté podat žalobu do 30 dnů od doručení rozhodnutí soudního exekutora k soudu. Z uvedeného dovolatelka dovozuje, že jde o nedostatek podmínky řízení, neboť žalobkyně nenavrhla vyškrtnutí ze soupisu u soudního exekutora k "předběžnému projednání" jejího práva. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť podáním vylučovací žaloby sledovala ochranu svého vlastnického práva.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen "navrhovatel"), může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne (§68 odst. 1 exekučního řádu). O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem (§68 odst. 2 exekučního řádu). Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu také tehdy, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže (§68 odst. 3 exekučního řádu). Žalobu o vyloučení věci podle ustanovení §267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat (§68 odst. 4 exekučního řádu).
Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z exekuce v řízení podle třetí části občanského soudního řádu (§267 odst. 1 občanského soudního řádu, §69 exekučního řádu).
Otázku, zda lze podat vylučovací žalobu podle ustanovení §267 odst. 1 občanského soudního řádu, aniž by osoba, která o věci sepsané do soupisu tvrdí, že ji svědčí právo nepřipouštějící její prodej v exekuci, podala návrh u soudního exekutora na vyškrtnutí věci ze soupisu, byla již v judikatuře soudů vyřešena. Byl přijat názor, podle kterého úspěch žaloby o vyloučení věci z exekuce podle ustanovení §267 odst.1 občanského soudního řádu není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem podle ustanovení §68 exekučního řádu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.2.2011 sp. zn. 23 Co 35/2011, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012). Na uvedených závěrech Nejvyšší soud nemá důvod cokoliv měnit. Závěr odvolacího soudu o tom, že není podmínkou pro podání excindační žaloby podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu u soudního exekutora podle ustanovení §68 exekučního řádu, je proto správný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243d písm.a) o.s.ř. zamítl.
Žalobkyně měla v dovolacím řízení úspěch, a proto by měla podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení; žalobkyni však prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto bylo ve smyslu ustanovení §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu