ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1045.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1045/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce D. T. , zastoupeného JUDr. Marií Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Radhošťská č. 1546/24, proti žalovanému UACJ Extrusion Czech s. r. o. (dříve SUMIKEI TECHNO CZECH s. r. o. ) se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Průmyslová č. p. 1010, IČO 26724758, o 144.227,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 425/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2012 č. j. 23 Co 499/2011-339 opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. října 2012 č. j. 23 Co 499/2011-351, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2012 č. j. 23 Co 499/2011-339 (opraveného usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2012 č. j. 23 Co 499/2011-351), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 5. 2011 č. j. 9 C 425/2010-230 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 16. 4. 2012 č. j. 9 C 425/2010-300 ve výroku o zamítnutí žaloby co do 110.090,- Kč s úroky z prodlení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., protože v dovolání žalobce byl uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Žalobce sice v dovolání uvedl, že podle jeho názoru rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že žalobce nezpochybňuje právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem, ale že nesouhlasí s jeho skutkovým zjištěním, že žalobce nevykonával u žalovaného stejnou práci jako zaměstnanec B. V., na němž odvolací soud založil svůj závěr, že rozdílným odměňováním žalobce a B. V. za práci žalovaný vůči žalobci neporušil povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci stanovenou v ustanovení §16 odst. 1 zákoníku práce. Protože podstatou námitek žalobce je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy vyhodnotil, nepředstavují jeho námitky uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalobce podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu