ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1057.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1057/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně PhDr. V. L., Ph.D., zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 119/3, proti žalované Slezské univerzitě v Opavě, vysoké škole se sídlem v Opavě - Předměstí, Na Rybníčku č. 626/1, IČO 47813059, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě - Předměstí, nám. Republiky č. 2/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 113/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 16 Co 227/2012-86, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Kudrnové, Ph.D., advokátky se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 119/3.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2012, č. j. 16 Co 227/2012-86, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 C 113/2011-33, kterým bylo určeno, že „výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 5. 2011 daná žalovanou žalobkyni, která jí byla doručena dne 30. 5. 2011, je neplatná“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13.290,- Kč, a jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jany Kudrnové, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2011).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani tvrzení dovolatelky, že soudy zatížily řízení vadou, když „neprovedly žalovanou navrhované důkazy – výslechy svědků“ a když „žalovaná nebyla soudem prvního stupně poučena ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.“ (i kdyby bylo pravdivé), ani další námitky žalované, jejichž podstatou je nesouhlas s tím, jak soudy provedené důkazy hodnotily, neboť při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalovaná je proto povinna nahradit žalobkyni náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. Jana Kudrnová, Ph.D., osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu).
Žalovaná je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalobkyni zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu