ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1063.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1063/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. I. P. , zastoupeného Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672, proti žalovanému Městu Žamberk se sídlem v Žamberku, Masarykovo náměstí č. 166, IČO 00279846, zastoupenému JUDr. Dominikem Brůhou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 54/1107, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 15/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 19 Co 243/2012-70, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2012, č. j. 19 Co 243/2012-70, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 3. 2012, č. j. 11C 15/2012-31, kterým bylo určeno, že „výpověď žalovaného daná žalobci dopisem ze dne 6. 1. 2012 je neplatná“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.544,- Kč k rukám zástupce žalobce, a jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč k rukám jeho zástupce, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud správně vyložil ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (když důvod k výpovědi z pracovního poměru nespočíval v dlouhodobém neplnění stejné pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci), a rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 441/2008, který byl uveřejněn pod č. 151 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalovaného, že soudy neprovedly žalovaným navrhované důkazy – výslechy svědků, což „vedlo k neúplnému zjištění skutkového stavu věci“, neboť při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu