ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1081.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1081/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně J. S., proti žalované E. V., zastoupené Mgr. Irenou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 95, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 268/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. června 2012 č. j. 18 Co 159/2012-151, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 6. 2012 č. j. 18 Co 159/2012-151, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 12. 2011 č. j. 23 C 268/2010-96 ve výroku, jímž bylo určeno, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstavitelce V. M., zemřelé dne 13. 3. 2010, a ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.408,- Kč k rukám advokátky JUDr. Lucie Kadeřávkové, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 12. 2011 č. j. 23 C 268/2010-96 změněn ve výroku o soudním poplatku tak, že žalovaná je povinna zaplatit „České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z žaloby ve výši 250,- Kč“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.396,- Kč k rukám advokátky JUDr. Lucie Kadeřávkové, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že nedošlo k platnému vydědění žalobkyně zůstavitelkou z důvodu uvedeného v ustanovení §469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2013 (podle tohoto ustanovení zůstavitel může vydědit potomka, jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl), který žalovaná v dovolání podrobuje kritice, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996 sp. zn. 6 Co 10/96, publikovaný pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, který byl uveřejněn pod č. 21 v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2447/2012, který byl vydán ve skutkově obdobné věci týkající se vydědění žalobkyně jejím dědečkem V. M., k němuž tento zůstavitel přistoupil ze stejných důvodů jako zůstavitelka V. M. (babička žalobkyně)], a rozsudek odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu