ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1208.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1208/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci zástavní věřitelky MORAVSKÉ DAŇOVÉ A ÚČETNÍ s.r.o. se sídlem v Brně, Mlýnská č. 326/13, IČO 60718200, zastoupené Mgr. Romanem Verešpejem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 492/18, proti zástavní dlužnici KREDIT DĚČÍN, a.s. se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 3/3, IČO 25014838, zastoupené Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 709/33, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 261/2009, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. prosince 2012 č. j. 35 Co 334/2012-102 takto:
I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitelka se žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 11.12.2009 domáhala, aby soud nařídil soudní prodej "zástavy - nemovitostí - stavby čp. 405 na pozemku parc. č. 1616, pozemku parc. č. 1616 - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 143 m ² a pozemku parc č. 1617 - ostatn í plocha, o výměře 1.002 m², vše v katastrálním území Č. L., obec Č. L., okres Č. L., vedeno Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa na LV č. 4840, v podílovém spoluvlastnictví Ing. V. L. a zástavní dlužnice pro pohledávku J. T." ve výši 1.612.734,-Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 15.4.1998 uzavřela společnost C-LEASING s.r.o. Trutnov jako leasingový pronajímatel a společnost J.D.PLUS s.r.o. jako leasingový nájemce leasingovou smlouvu o pronájmu s právem následné koupě najaté věci č. 4071/98, že smlouvou o postoupení pohledávky č. 16918/67/98 ze dne 29.5.1998 společnost C-LEASING s.r.o. Trutnov postoupila pohledávku ve výši 5.615.607,- Kč z této leasingové smlouvy Investiční a poštovní bance, a.s. a že následně převodem části podniku Investiční a poštovní banky, a.s. přešla předmětná pohledávka na Československou obchodní banku, a.s., která pohledávku skládající se z nesplacených leasingových splátek (konkrétně části v pořadí 22. splátky a splátek 23 až 47) ve výši 3.046.506,- Kč postoupila dne 24.3.2003 V. M., jenž smlouvou o vkladu části podniku vložil do společnosti KM - PRONA, a.s. uvedenou pohledávku; společnost KM - PRONA, a.s. postoupila část pohledávky (část v pořadí 22. leasingové splátky a splátky 23 až 35) J. T. a, vzhledem k pochybnostem, zda předmětná pohledávka v rámci vkladu části podniku V. M. do společnosti KM - PRONA, a.s. přešla na společnost KM - PRONA, a.s., uzavřeli V. M., J. T. a společnost KM - PRONA, a.s. dohodu o narovnání, jejímž účelem bylo potvrzení skutečnosti, že J. T. je majitelem předmětné pohledávky. J. T. poté dne 15.6.2008 postoupil část pohledávky ve výši 1.612.734,- Kč s příslušenstvím zástavní věřitelce, dne 24.11.2009 uzavřely zástavní věřitelka a zástavní dlužnice dohodu o uznání závazku, jíž zástavní dlužnice uznala svůj závazek vůči zástavní věřitelce z leasingové smlouvy ze dne 15.4.1998 ve výši 1.612.734,- Kč, a dne 24.11.2009 přivolila zástavní dlužnice notářským zápisem č. NZ 790/2009, N 889/2009 sepsaným JUDr. Lubomírem Mikou, notářem v Brně, k přímé vykonatelnosti této pohledávky. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka je zajištěna zástavním právem a že nebyla dosud uspokojena, domáhá se zástavní věřitelka nařízení soudního prodeje zástavy.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 26.9.2011 č.j. 12 C 261/2009-38 řízení zastavil a rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení a že bude zástavní věřitelce vrácen soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Dospěl k závěru, že pokračování v řízení brání nedostatek podmínky řízení, neboť "o prodeji totožných nemovitostí na základě stejné zástavní smlouvy pro totožnou pohledávku bylo již pravomocně rozhodnuto", když usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 12.3.2008 č.j. 12 C 97/2007-37 byl nařízen soudní prodej předmětných nemovitostí pro 22. až 47. splátku leasingové smlouvy ze dne 15.4.1998.
K odvolání zástavní věřitelky Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 14.3.2012 č.j. 35 Co 435/2011-60 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. Vytknul soudu prvního stupně, že nesprávně jednal jako s účastníkem řízení s Ing. V. L., ačkoliv z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastníkem zastavených nemovitostí je jen zástavní dlužnice a že Ing. V. L. již není spoluvlastníkem zastavených nemovitostí. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že projednání věci nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 97/2002 byl nařízen soudní prodej zástavy pro splátky vyplývající sice ze stejné leasingové smlouvy jako v posuzovaném případě, ale v tomto řízení jde o "splátky s pořadím 22 až 35", zatímco v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 97/2007 se jednalo o "splátky v pořadí 36 až 47".
Okresní soud v České Lípě poté usnesením ze dne 14.5.2012 č.j. 12 C 261/2009-81 nařídil soudní prodej zástavy a rozhodl, že zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 11.400,- Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Verešpeje. Dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy jsou splněny, neboť "zástavní věřitelka doložila leasingovou smlouvou č. 4071/98, smlouvami o postoupení pohledávek a dohodou o narovnání zajištěnou pohledávku, zástavní smlouvou ze dne 12.5.1998 pak bylo doloženo zástavní právo k zástavě a výpisem z katastru nemovitostí pak bylo doloženo, že zástavní dlužnice je vlastníkem zástavy".
K odvolání zástavní dlužnice Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 12.12.2012 č.j. 35 Co 334/2012-102 usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že zástavní dlužnici uložil, aby zaplatila zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 11.400,- Kč k rukám Mgr. Romana Verešpeje "s tím, že tato náhrada může být upokojena ve výkonu rozhodnutí (v exekuci) pouze z výtěžku prodeje označené zástavy", a rozhodl, že zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.075,- Kč "s tím, že tato náhrada může být uspokojena ve výkonu rozhodnutí (v exekuci) pouze z výtěžku prodeje označené zástavy". Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že právo zástavní věřitelky na uspokojení ze zástavy vzniklo až po 1.9.1998, neboť předmětná pohledávka se skládá z jednotlivých splátek leasingové smlouvy ze dne 15.4.1998, a to částí splátky v pořadí 22. a splátkami v pořadí 23 až 35, které se staly splatnými postupně v době od 1.2.2000 do 1.3.2001, a že tedy se na posuzovaný případ použije ustanovení §200y a násl. občanského soudního řádu o soudním prodeji zástavy. Námitku zástavní dlužnice, že soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání, aniž by k tomu byly splněny podmínky, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že byly splněny předpoklady ustanovení §200z odst. 2 občanského soudního řádu, neboť zástavní věřitelka doložila zajištěnou pohledávku, zástavní právo a kdo je zástavním dlužníkem listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány a veřejnými listinami notáře (dohodou o uznání závazku uzavřenou dne 24.11.2009 mezi zástavní věřitelkou a obligačním dlužníkem J.D. PLUS s.r.o. s úředně ověřenými podpisy, notářským zápisem sp. zn. NZ 790/2009, N 889/2009 sepsaným 24.11.2009 JUDr. Lubomírem Mikou, notářem v Brně, obsahujícím dohodu zástavní věřitelky a obligačního dlužníka J.D. PLUS s.r.o. o uznání závazku se svolením k vykonatelnosti, ověřenou kopií zástavní smlouvy uzavřené dne 12.5.1998 s vyznačenou vkladovou doložkou Katastrálního úřadu v České Lípě a výpisem z katastru nemovitostí).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání. Namítá, že soudy neměly postupovat podle ustanovení §200y a násl. občanského soudního řádu, neboť "obligační dlužník J.D. PLUS s.r.o. byl již nesporně přede dnem 1.9.1998 v prodlení s placením v pořadí druhé leasingové splátky splatné dne 1.6.1998, třetí leasingové splátky splatné dne 1.7.1998 a čtvrté leasingové splátky splatné dne 1.8.1998", což "ve svém důsledku znamená, že právo na uspokojení ze zástavy vzniklo zástavní věřitelce již v době do 31.8.1998"; správně proto měl být nárok zástavní věřitelky posouzen podle ustanovení §151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998. Podle dovolatelky je řízení též postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soudy nařídily soudní prodej zástavy, aniž by nařídily jednání, když řízení o soudním prodeji zástavy je "nepochybně nalézacím řízením, a proto ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání výhradně a jenom za podmínek uvedených v ustanovení §115a občanského soudního řádu, tedy, jen jestliže se má za to, že účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasí, práva na projednání věci se vzdali anebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí", což se v posuzovaném případě nestalo. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání zástavní dlužnice proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Zástavní dlužnice dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §151a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.
Podle ustanovení §152 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002 do 31.12.2013) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
Podle ustanovení §151f odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.
Podle ustanovení §165 odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002 do 31.12.2013) není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.
Podle ustanovení §165a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002 do 31.12.2013) zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.
Otázka, jak se zástavní věřitel může v řízení před soudem podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.8.1998 domáhat uspokojení ze zástavy, nebyla v soudní praxi ani v právní teorii řešena jednotně. Soudní praxe posléze dospěla k závěru, že zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí, směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi (srov. například usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7.1994 sp. zn. 5 Co 1599/94, uveřejněné pod č. 13 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Nejvyšší soud České republiky pak vyslovil právní názor (srov. například jeho usnesení ze dne 18.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné pod č. 46 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), že právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy (§151f odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998), nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy.
Bylo-li zástavní právo zřízeno v době do 31.8.1998, řídí se uspokojení zajištěné pohledávky i v době po 1.9.1998 právní úpravou účinnou do 31.8.1998, jen jestliže v této době také vzniklo právo (nárok) zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy; vzniklo-li však právo (nárok) na uspokojení ze zástavy až po 1.9.1998, z již ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999 sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2525/99, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, uveřejněné pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) a z ustanovení čl. IV bodu 1 zákona č. 317/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů, vyplývá, že po 1.1.2002 se uspokojení pohledávky ze zástavy, poskytnuté na základě zástavního práva, zřízeného v době do 31.8.1998, řídí právní úpravou účinnou od 1.1.2002. Odvolací soud proto správně dovodil, že žaloba o soudní prodej zástavy, podaná podle ustanovení §200y až §200za občanského soudního řádu (účinných od 1.1.2002 do 31.12.2013), může být důvodná, jen jestliže právo (nárok) zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy vzniklo po 1.9.1998.
Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy. Takový okamžik nastává - jak vyplývá zejména z ustanovení §151a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) a §151f odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) a podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 do 31.12.2013 zejména z ustanovení §152 a §165 odst.1 občanského zákoníku - tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil, tedy - řečeno jinak - marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky.
Má-li být dluh splněn ve splátkách a může-li věřitel podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí požadovat zaplacení celé pohledávky při prodlení dlužníka se zaplacením jedné nebo některých splátek, stává se - jak je nepochybně zřejmé z ustanovení §565 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 - pro nezaplacení splátek splatná celá pohledávka jen tehdy, jestliže věřitel dlužníka o zaplacení celé pohledávky řádně a včas požádal; v případě, že své právo nepoužil, může po dlužníku požadovat nadále jen sjednané nebo stanovené splátky.
V projednávané věci nastávala splatnost jednotlivých leasingových splátek, pro které má být nařízen soudní prodej zástavy, postupně v době od 1.2.2000 do 1.3.2001. Odvolací soud proto správně v souladu s konstantní judikaturou dovodil, že právo zástavní věřitelky na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy vzniklo po 31.8.1998 a že při rozhodování o žalobě zástavní věřitelky je třeba postupovat podle právní úpravy účinné od 1.1.2002 do 31.12.2013.
Zástavní dlužnice v dovolání dále namítala, že soudy rozhodly o soudním prodeji zástavy, aniž by nařídily jednání, tedy že - řečeno jinak slovy zákona - řízení před soudem je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu) však nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 do 31.12.2012 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení důvodnosti námitky, že řízení před soudem trpí některou ze zmatečnostních vad uvedených v ustanovení §229 občanského soudního řádu, sloužila v uvedeném období žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.8.2002 sp. zn. 29 Odo 523/2002, které bylo uveřejněno pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Z uvedeného vyplývá, že potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť zástavní dlužnice na náhradu svých nákladů dovolacího řízení nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu