Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2014, sp. zn. 21 Cdo 1250/2014; 21 Cdo 1490/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1250.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1250.2014.1
21 Cdo 1250, 1490/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, proti žalovanému Mgr. R. L. , jako insolvenčnímu správci dlužníka MAXUM spol. s r.o. "v likvidaci" se sídlem v Olomouci, Žilinská č. 644/17, IČO 26187311, o 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 11 C 601/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2011 č.j. 16 Co 69/2011-140 a proti rozsudku Krajského soudu Ostravě ze dne 2. října 2013 č.j. 16 Co 78/2013-218, takto: I. Dovolání žalobce se odmítají . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2011 č. j. 16 Co 69/2011-140, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2010 č. j. 11 C 601/2009-114 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné ani podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř"), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť jím odvolací soud nerozhodl ve věci samé, ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.9.2007 sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, které bylo uveřejněno pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č. j. 16 Co 78/2013-218 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1.1. do 31.12.2013 (dále jen "občanského soudního řádu"), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít podle ustanovení Čl. II bodu 2, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odmítl, protože v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu [z hlediska skutkových zjištění soudů (zejména o tom, že agentura práce uzavřela se žalobcem pracovní smlouvu v omylu, úmyslně vyvolaném žalobcem) jsou právní otázky, položené v dovolání, pro rozhodnutí ve věci bezvýznamné a dovolatel, který při kladení svých právních otázek vychází z odlišného skutkového základu než soudy, tedy svými námitkami zpochybňuje skutková zjištění soudů] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, a protože odvolací soud vyložil ustanovení §150 občanského soudního řádu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2011 č. j. 16 Co 69/2011-140 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení §243c odst.2 o.s.ř. a o odmítnutí dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č. j. 16 Co 78/2013-218 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení §243f odst. 3 větě první občanského soudního řádu. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem občanského soudního řádu, neboť žalobce, jehož dovolání byla odmítnuta, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. srpna 2014 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/19/2014
Spisová značka:21 Cdo 1250/2014; 21 Cdo 1490/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1250.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§243c odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/04/2014
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 3429/14
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13