ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1914.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 1914/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobkyně H. M. , zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika č. 2917/1a, proti žalovanému M. M. , zastoupenému Mgr. Karlem Pospíchalem, advokátem se sídlem v Šumperku, Rooseveltova č. 723/6, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 87/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. ledna 2014 č. j. 12 Co 504/2013-387, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2014 č. j. 12 Co 504/2013-387 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [takovým vymezením není sdělení dovolatelky, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka v jejím sporu by měla být vyřešena jinak“ a že by dovolací soud měl „přehodnotit ustanovení §42a občanského zákoníku“, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)], a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podstatou námitek dovolatelky je její nesouhlas se skutkovým závěrem soudů, že nebylo prokázáno, že by dlužník M. Ch. uzavřel se žalovaným odporovanou kupní smlouvu v úmyslu zkrátit žalobkyni jako svou věřitelku a že by žalovanému musel být tento úmysl dlužníka znám), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu