ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2205.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2205/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněné TurboCar, s.r.o. se sídlem ve Velké Bíteši, U Dálnice č. 620, IČO 63495066, zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová č. 18, proti povinnému M. O. , pro 208.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, pod sp. zn. 129 EX 5859/12, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2014, č. j. 18 Co 604/2013-50, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. února 2014, č. j. 18 Co 604/2013-50, se mění takto:
Usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 27. září 2013, č. j. 129 EX 5859/12-42, se mění tak, že exekuce na majetek povinného nařízená usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. srpna 2012, č. j. 23 EXE 517/2012-14, se nezastavuje.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 24. 8. 2012, č. j. 23 EXE 517/2012-14, nařídil exekuci na majetek povinného podle „vykonatelného“ rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 57 Cm 110/2011, ze dne 14. 12. 2011, a podle usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 Cmo 145/2012, ze dne 10. 7. 2012, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 208.080,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 68.400,- Kč od 27. 5. 2011 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 139.680,- Kč od 28. 5. 2011 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 73.244,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim.
Výzvou ze dne 22. 8. 2013 soudní exekutor oprávněnou mimo jiné vyzval k zaplacení zálohy ve výši 12.000,- Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy s odůvodněním, že její zaplacení je „nutné k dalšímu vedení řízení a bude použita na úhradu nákladů s tím spojených, zejména zjišťování majetku administrativní i fyzickou cestou, nákladů jeho zajištění a realizace a nákladů spojených s dalším administrativním vedením řízení“.
Přípisem ze dne 18. 9. 2013 oprávněná požádala soudního exekutora „o upuštění od požadavku na zaplacení zálohy ve věci nebo alespoň o snížení požadované zálohy“, protože oprávněné nezaplacením dluhu ze strany povinného vznikla škoda a další náklady; navíc s ohledem na stejné bydliště a sídlo povinného se sídlem exekutorského úřadu v tomtéž městě nelze předpokládat zvýšené náklady exekuce.
Soudní exekutor, aniž by reagoval na shora uvedený přípis oprávněné, usnesením ze dne 27. 9. 2013, č. j. 129 EX 5859/12-42, rozhodl o úplném zastavení exekuce na majetek povinného; určil výši nákladů exekutora, které zavázal zaplatit oprávněnou na účet exekutora; a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o zastavení této exekuce. Rozhodnutí odůvodnil tím, že „v průběhu řízení byly provedeny zjištění ve vztahu k vlastnictví nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, vlastnictví účtu či jiného finančního derivátu u peněžních ústavů s místem působnosti v České republice, vlastnictví motorového vozidla evidovaného na území České republiky. Vše s negativním výsledkem“ a „jako další jediný způsob provedení exekuce vyplynul tedy způsob provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného. S tímto způsobem provedení exekuce jsou však spojeny značné náklady a to na náhradu cestovních výdajů, stěhovacích nákladů a nákladů uskladnění“. Soudní exekutor proto vyzval oprávněnou ke složení zálohy, která však nebyla ze strany oprávněné uhrazena, což byl důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §55 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též „ex. řád“). Protože oprávněná zavinila zastavení exekuce, rozhodl podle ustanovení §89 ex. řádu o její povinnosti k náhradě nákladů soudního exekutora.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 2. 2014, č. j. 18 Co 604/2013-50, usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, na základě sdělení soudního exekutora, že „exekutor ví, na které adrese dříve povinný bydlel a má indicie, že tam i nadále bydlí a s ohledem na další možný majetek povinného na adrese, kde nabízí služby, se nejeví požadavek exekutora na složení zálohy na náklady exekuce odvolacímu soudu jako účelový“. Jestliže oprávněná měla pochybnosti o důvodnosti zálohy, měla učinit dotaz na soudního exekutora, „zda je mu známo, že povinný vlastní nějaký movitý majetek“. Nebylo ani povinností soudního exekutora „odpovídat oprávněnému na jeho žádost, aby záloha na náklady exekuce nebyla požadována či byla snížena její výše, neboť ust. §55 odst. 6 exekučního řádu umožňuje exekutorovi poté, kdy oprávněný nesloží přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekuci zastavit“.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasně podaným dovoláním, v němž namítá, že za situace, kdy soudní exekutor v průběhu celého exekučního řízení pro oprávněnou nic nevymohl „nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby)“. Soudní exekutor se před výzvou ke složení zálohy měl zabývat i tím „zda byl/je zde dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (typicky nemajetnost povinného)“. Oprávněná má za to, že soudní exekutor institutem zálohy obešel exekuční řád při rozhodování o nákladech exekučního řízení, protože v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného by to byl povinný, kdo by byl zavázán k úhradě nákladů soudního exekutora, které by však byly nedobytné pro zřejmou nemajetnost povinného, ale proti oprávněné by byly vymahatelné. Nesouhlasila dále s odůvodněním odvolacího soudu v tom směru, že není povinností soudního exekutora odpovídat na žádosti oprávněné; oprávněná si exekutora pro vymožení své pohledávky zvolila, když k vymožení pohledávky se součinnost oprávněného se soudním exekutorem vyžaduje, a proto i soudní exekutor by se měl zabývat žádostmi a podněty oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 2. 2014, č. j. 18 Co 604/2013-50, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázka obsahu výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce za situace, kdy nebylo k uspokojení vymáhané pohledávky doposud ničeho vymoženo, ve vztahu k její určitosti pro její další využití při provádění exekuce a následnému postupu soudního exekutora po doručení žádosti oprávněné o její upřesnění), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §90 odst. 3 ex. řádu má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle ustanovení §55 odst. 6 ex. řádu nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou institutu zálohy na náklady exekuce pak je zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem tak je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám soudní exekutor (§12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem). Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nesložení zálohy nemůže vést k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby) – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 65/2012.
Jestliže soudní exekutor chce pokračovat v provádění exekuce poté, co v průběhu exekučního řízení ničeho k uspokojení pohledávky oprávněné z majetku povinného nevymůže, může vyzvat oprávněnou ke složení zálohy. Ve výzvě ale musí konkretizovat, na jaké náklady bude záloha použita; jinak řečeno, musí výslovně uvést, jakým způsobem bude dále exekuce prováděna tak, aby oprávněná mohla posoudit, zda by jí uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení její pohledávky či nikoliv. V projednávané věci však soudní exekutor ve výzvě oprávněné ke složení zálohy na náklady exekuce ze dne 22. 8. 2013 pouze uvedl, že její zaplacení je „nutné k dalšímu vedení řízení a bude použita na úhradu nákladů s tím spojených, zejména zjišťování majetku administrativní i fyzickou cestou, nákladů jeho zajištění a realizace a nákladů spojených s dalším administrativním vedením řízení“. Použil tedy jen obecnou formulaci, na základě které oprávněná nemohla posoudit, zda složení zálohy je nezbytné a povede k vymožení vymáhané pohledávky. Protože soudní exekutor ani nereagoval na žádost oprávněné ze dne 18. 9. 2013, ve které oprávněná mimo jiné zpochybňuje účelnost zálohy, a po uplynutí lhůty k zaplacení zálohy bez dalšího rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2013, č. j. 129 EX 5859/12-42, o zastavení exekuce v celém rozsahu podle ustanovení 55 odst. 6 ex. řádu, nepostupoval správně, neboť až z odůvodnění citovaného rozhodnutí se oprávněná mohla dozvědět, že záloha měla být určena na náklady spojené s prováděním exekuce prodejem movitých věcí povinného. Z uvedeného vyplývá, že nekonkrétní výzvou ke složení zálohy na náklady exekuce soudní exekutor obešel institut zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., což s ohledem na shora citovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nelze považovat za přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 27. září 2013, č. j. 129 EX 5859/12-42, se mění tak, že se exekuce na majetek povinného nařízená usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 8. 2012, č. j. 23 EXE 517/2012-14, nezastavuje.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu