ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2337.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2337/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Kateřinou Šebkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží č. 657/7, proti žalované NOKI s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1337/109, IČO 453 17 500, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II č. 1718/8, o zaplacení 104.176,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 115/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2012 č.j. 23 Co 352/2012-172, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.207,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Šebkové, advokátky se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží č. 657/7.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2012 č.j. 23 Co 352/2012-172, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.2012 č.j. 15 C 115/2008-136 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 104.176,- Kč s úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, zvýšené o 7% bodů od 12.2.2008 do zaplacení), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Žalovaná sice uvádí, že dovolání podává mimo jiné z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a zároveň v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, uvádí-li zejména, že nalézací soudy dospěly k nesprávnému závěru, že „částka ve výši 80,- Kč/hod. je odměnou bez příplatků za práci v noci a přesčas“, a že „byly brány v potaz toliko listiny předložené žalobcem, které se diametrálně odlišují od evidence pracovní doby předložené žalovanou“. Protože tedy námitky žalované uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. - nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky, proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 4.003,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce advokátka JUDr. Kateřina Šebková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 904,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalovaná je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 5.207,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. srpna 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu