ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2628.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2628/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) J. V. , zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského č. 319/6, b) Klubu houbařů Zvíkovské Podhradí se sídlem ve Zvíkovském Podhradí č. 26, IČO 67177450, proti žalovaným 1) Komerční bance, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, IČO 45317054, 2) Ing. M. H. , zastoupenému JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem v Písku, Heydukova č. 101/2, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem a) proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. března 2008, č. j. 7 C 647/2004-311, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 38/2013, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. srpna 2013, č. j. 6 Co 1750/2013-78, takto:
I. Dovolání žalobce a) se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Kaliny, advokáta se sídlem v Písku, Heydukova č.101/2.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2013, č. j. 6 Co 1750/2013-78, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [v závěru o tom, že žaloba na obnovu řízení byla ze strany žalobce a) podána opožděně] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k procesní otázce zákonné (objektivní) lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, která činí - jak zcela nepochybně vyplývá z ustanovení §233 odst. 2 o. s. ř. - tři roky od právní moci napadeného rozhodnutí, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4689/2010; v posuzovaném případě žalobou na obnovu řízení napadený rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 C 647/2004-311, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2008, č. j. 6 Co 1732/2008-408, nabyl právní moci dne 1. 12. 2008 a žaloba na obnovu řízení (neobsahující zákonem stanovené náležitosti) byla žalobcem a) podána u soudu až dne 12. 10. 2012 a posléze na výzvu soudu doplněna prostřednictvím ustanoveného zástupce advokáta Mgr. Pavla Šimáka elektronickým podáním ze dne 31. 1. 2013]; není proto důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby na obnovu řízení na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami dovolatele vztahujícími se k závěru odvolacího soudu o tom, že za situace, kdy v původním řízení rozhodl ve věci samé odvolací soud, lze žalobu na obnovu řízení podat buď jen proti jeho rozhodnutí nebo i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, že však rozhodnutí soudu prvního stupně nelze napadnout samostatně, neboť sama okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z něhož vyplývá, že, jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Nad rámec výše uvedeného dovolací soud dodává, že z ustanovení §228 odst. 1 a 2 o. s. ř. zcela nepochybně vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení jsou pravomocné rozsudky (částečné, mezitímní, konečné, pro uznání nebo pro zmeškání), usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, usnesení o schválení smíru, platební rozkazy a směnečné a šekové platební rozkazy. Pro žalobu na obnovu řízení je charakteristické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo (současně) rozhodnuto o věci samé. Rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, věcně řeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a je tedy rozhodnutím o věci samé a zároveň rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno. Názor dovolatele, podle kterého „pokud odvolací soud pouze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, pak je meritorním rozhodnutím ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně a pouze proti němu musí směřovat žaloba na obnovu řízení“, proto není správný.
Vytýká-li dovolatel soudům, že „soudní řízení bylo stiženo vadou, stejně jako předešlé řízení, jehož obnovy se domáhá“, neboť „soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem“, a „jednal s nesprávně vymezeným okruhem účastníků“, jedná se o novou skutečnost; podle ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy. Navíc uvedeným tvrzením odvolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání v této části trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu