ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3126.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 3126/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, IČO 45317054, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 15, proti povinnému Ing. I. U. , zastoupenému Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, pro 169.855,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 4077/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2013, č. j. 20 Co 39/2013 - 29, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2013, č. j. 20 Co 39/2013 - 29, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 11. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, a ze dne 28. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3876/2013, v nichž zdůraznil, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, že obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet, přičemž případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného; Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi taktéž opakovaně uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí - k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 4435/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87) a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu