ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.352.2013.1
21 Cdo 349, 352/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. M. Z. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 693/28, proti žalované Městské části Praha - Zbraslav se sídlem Úřadu městské části v Praze 5 - Zbraslavi, Zbraslavské náměstí č. 464, zastoupené JUDr. Stanislavou Vohradskou, advokátkou se sídlem v Hostivicích, Čsl. armády č. 1, o 580.598,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 5/2008, o dovoláních žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2010 č.j. 51 Co 440/2009-89 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2010 č.j. 51 Co 12/2010-92, takto:
I. Dovolání žalované se odmítají .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Kozelky, advokáta se sídlem v Praze 1, Školská č. 28.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 občanského soudního řádu.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2010 č.j. 51 Co 440/2009-89, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.5.2009 č.j. 15 C 5/2008-58, opravený usnesením ze dne 14.7.2009 č.j. 15 C 5/2008-66, kterým bylo žalované ve smyslu ustanovení §153a odst.3 a §114b odst.5 občanského soudního řádu uloženo, aby zaplatila žalobci celkem 580.598,- Kč s úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kozelky 82.148,40 Kč, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 29.712,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kozelky, není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), který je třeba při rozhodování o dovolání použít, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Námitka žalované o tom, že "odvolací soud nesprávně právně posoudil, že ve věci rozhodoval senát nikoliv samosoudce", představuje uplatnění důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.1 písm.f) o.s.ř. Zmatečnosti však nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.); je-li dovolání přípustné, smí dovolací soud ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout, a to i když nebyly v dovolání uplatněny, samy o sobě však důvodnost dovolání nezakládají (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Protože zmatečnosti nejsou důvodem, pro který by bylo možné napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, nemůže být posouzení, zda jimi bylo (případně) rozhodnutí odvolacího soudu postiženo, způsobilým podkladem pro závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce.
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2010 č.j. 51 Co 12/2010-92, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.8.2009 č.j. 15 C 5/2008-74, kterým byl zamítnut návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí jen procesní povahy), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2010 č.j. 51 Co 440/2009-89 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2010 č.j. 51 Co 12/2010-92 podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalované byla odmítnuta a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů); náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupce žalobce, advokát JUDr. Vladimír Kozelka, v rozporu s ustanovením §14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů neprokázal, že by byl plátcem této daně.
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.300,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu