ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3736.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3736/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce PHL – G.E.N. s. r. o. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 28162684, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1 - Josefově, Široká č. 36/5, proti žalovaným 1) FOXTROT 2000 spol. s r. o. se sídlem v Praze 8 – Dolních Chabrech, Kadaňská č. 839/22, IČO 25764373, 2) JUDr. Jiřině Lužové , advokátce se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, jako správkyni konkursní podstaty úpadce OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, a 3) OPZ PLUS, a.s., se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupenému Mgr. Bc. Petrem Machem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Ladova č. 2045/1, o nahrazení souhlasu žalovaných a žalobce s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 12/2008, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2012 č. j. 21 Co 455/2012-822, takto:
I. Dovolání žalovaného 3) se odmítá .
II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Žižlavského, advokáta se sídlem v Praze 1 - Josefově, Široká č. 36/5.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2012 č. j. 21 Co 455/2012-822, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného 3) proti výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2012 č. j. 11 C 12/2008-719, jímž byl schválen smír mezi žalobcem a žalovaným 1), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2012 č. j. 11 C 12/2008-719 ve výroku, jímž bylo žalovanému 3) uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy (peněžitých částek přijatých do úschovy usneseními Obvodního soudu pro Prahu 8 uvedenými ve výroku) žalobci, ve výroku, jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného 3), aby žalobce, žalovaný 1) a žalovaná 2) byli povinni souhlasit s vydáním uvedeného předmětu úschovy žalovanému 3), a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 28.960,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Žižlavského a že žalovaný 3) a žalovaní 1) a 2) „nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení“, kterým byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Žižlavského a kterým bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalovanými 1), 2) a 3) nemá „žádný z nich navzájem“ právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 761 postavené na pozemku parc. č. 840 a budovy č. p. 766 postavené na pozemku parc. č. 841 v obci P.a katastrálním území S. M., se kterým dovolatel nesouhlasí, odpovídá dosavadní judikatuře dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2430/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2417/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1606/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 502/2014), a rozsudek odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Námitky, v nichž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na kterých je založen závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce je právním nástupcem společností C-majetkový fond a. s., G.E.N. a. s. a CIMEX Praha a. s. a tedy vlastníkem předmětných nemovitostí, a ze kterých rozsudek odvolacího soudu vychází, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalovaného 3) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného 3) bylo odmítnuto a žalovaný 3) je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že společnost Žižlavský a partneři, advokátní kancelář s. r. o., v níž zástupce žalobce, advokát JUDr. Michal Žižlavský, vykonává advokacii, je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný 3) je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu