ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3822.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3822/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně OLMA, a.s. se sídlem v Olomouci, Pavelkova č. 18, IČO 47675730, zastoupené JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova č. 1184/2, proti žalovanému Ing. J. G. , zastoupenému JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky č. 2/1, o 1.320.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 57/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2012, č. j. 16 Co 164/2012-165, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. srpna 2011, č. j. 106 C 57/2010-78, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 1.320.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a to počínaje druhým dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný u žalobkyně pracoval od 1. 1. 1998 jako generální ředitel, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23. 1. 2007 „manažerská smlouva - smlouva o individuálních pracovních a platových podmínkách“, kterou byl upraven pracovní poměr účastníků v souvislosti s výkonem funkce generálního ředitele ode dne 1. 1. 2007, že žalovaný v době uzavření manažerské smlouvy vykonával současně i funkci předsedy představenstva a že dne 18. 12. 2008 byl z funkce generálního ředitele odvolán. Z manažerské smlouvy ze dne 23. 1. 2007, a to z čl. IV., vycházelo pro období roku 2008 odměňování žalovaného coby generálního ředitele a žalovaný mimo jiné obdržel na odměnách 1.320.000,- Kč, ačkoliv nebyly naplněny ukazatele uvedené v manažerské smlouvě žalovaného podmiňující přiznání a vyplacení pohyblivé části mzdy. Navíc je „manažerská smlouva“ neplatná, neboť žalovaný u žalobkyně vykonával funkci předsedy představenstva a zároveň generálního ředitele, přičemž náplň jejich pracovních činností při výkonu těchto funkcí se kryla, a mimo to byla podepsána žalovaným coby generálním ředitelem a za žalobkyni jsou podpisy místopředsedy představenstva a ostatních členů představenstva, což je v rozporu s údaji v obchodním rejstříku a stanovách žalobkyně o tom, kdo je oprávněn za společnost jednat. Na straně žalovaného tak vyplacením uvedených částek došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 8. 2011, č. j. 106 C 57/2010-78, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení žalovanému 79.320,- Kč k rukám jeho zástupce a ČR - Okresnímu soudu v Opavě 406,- Kč. Z listinných důkazů („manažerské smlouvy“ uzavřené mezi účastníky, Organizačního řádu, Pracovního řádu a Stanov žalobkyně) zjistil, že obsah činností vykonávaných žalovaným jako generálním ředitelem není totožný s obsahem činností vykonávaných z titulu funkce předsedy představenstva, neboť rozsah činností generálního ředitele vymezený organizačním řádem je podstatně širší. Manažerská smlouva tudíž nemůže být neplatná z důvodu „nepřípustné kumulace funkcí generálního ředitele a předsedy představenstva“. Její neplatnost nemůže být důvodně namítána ani proto, že na straně představenstva nebyla podepsána předsedou představenstva, neboť byla na jedné straně podepsána žalovaným jako zaměstnancem a na druhé straně místopředsedou a dalšími všemi čtyřmi zbývajícími členy představenstva. Jestliže částky, které žalobkyně považuje za bezdůvodně vyplacené, byly žalobci vyplaceny v souladu s „manažerskou smlouvou“ a rozhodnutím představenstva žalobkyně, staly se tyto do té doby fakultativní složky složkou mzdy nárokovou a žalobkyně byla povinna takovýto nárok žalovanému poskytnout.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 7. 2012, č. j. 16 Co 164/2012-165, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 78.146,- Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Hulvy. Dovodil, že „žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně řadu let již před uzavřením manažerské smlouvy ze dne 23. 1. 2007“, že „manažerská smlouva představuje smlouvu o individuálních, pracovních a platových podmínkách pro výkon práce generálního ředitele společnosti“ a že „neřeší pracovní vztah mezi účastníky, nýbrž toliko pracovní a platové podmínky žalovaného ve funkci generálního ředitele“. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně také v tom, že „obsah pracovních povinností žalobce jako generálního ředitele podle manažerské smlouvy a ve spojení s organizačním řádem nekoresponduje s povinnostmi pro něj vyplývajícími z titulu funkce předsedy představenstva“ a že „rozsah povinností generálního ředitele vymezený organizačním řádem je podstatně širší“. Vzhledem k tomu, že dohoda o poskytování pohyblivé části mzdy a konkrétní ukazatele podmiňující přiznání a vyplácení pohyblivé části mzdy jsou zejména pod bodem 1 a 2 zcela nekonkrétní a že konkrétní je toliko to, že podíl tohoto ukazatele (předpokladu) je do 50%, odvolací soud uzavřel, že v případě žalovaného byla okolnost, zda obdrží odměnu, závislá na zhodnocení dosažených pracovních výsledků, na základě úvahy představenstva a rozhodnutí představenstva v tomto smyslu má konstitutivní význam, „jinými slovy, jednalo se o nenárokovou složku mzdy, na kterou vznikl nárok na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že mezi účastníky nevznikl pracovněprávní vztah, neboť náplň práce generálního ředitele společnosti zahrnovala výkon činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu (představenstva společnosti), a nesouhlasí ani s tím, že manažerská smlouva uzavřená mezi účastníky řízení neřeší existenci pracovního vztahu mezi účastníky, nýbrž toliko pracovní a platové podmínky výkonu funkce generálního ředitele, neboť upravovala rovněž základní podmínky vzniku, a tedy existence, pracovního poměru, to je druh práce, místo jejího výkonu a (zpětně) stanovený den nástupu do práce. Jestliže odvolací soud argumentuje tím, že v době, kdy žalovaný manažerskou smlouvu podepisoval, vykonával současně funkci předsedy představenstva a, týkala-li se podepisovaná listina právě žalovaného jako druhé strany smlouvy, je vyloučeno, aby ji podepisoval z titulu obou těchto funkcí, je zřejmé, že k průniku a tím i kolizi obou funkcí v určitých oblastech docházelo. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto případně zamítnuto, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné a není ani stiženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. (otázku možnosti souběžného výkonu funkce generálního ředitele a předsedy představenstva odvolací soud vyřešil jinak, než jak je posuzována podle ustálené judikatury soudů), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru a jsou tedy neplatné pracovní smlouva (nebo jiná smlouva uzavřená v pracovněprávních vztazích), jmenování nebo volba, na jejichž základě má zaměstnanec vykonávat v obchodní společnosti nebo družstvu práci (funkci), jejíž náplní je činnost, kterou v této právnické osobě koná její statutární orgán (popřípadě jeho člen, jde-li o kolektivní orgán); právní předpisy ani povaha obchodní společnosti však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu.
V projednávané věci je nepochybné, že žalobce, který byl předsedou představenstva žalované, byl v roce 1997 jmenován do funkce generálního ředitele, a že funkce předsedy představenstva žalované zanikla dnem 18. 12. 2008, k němuž byl rovněž odvolán z funkce generálního ředitele. V manažerské smlouvě ze dne 23. 1. 2007 bylo (mimo jiné uvedeno), že „je generální ředitel povinen zabezpečovat úkoly vyplývající z rozhodnutí představenstva společnosti v duchu Stanov společnosti, Organizačního řádu, Pracovního řádu, zákoníku práce a dalších obecně závazných a vnitřních norem a oprávněn jednat jménem společnosti v rozsahu zmocnění uděleného Organizačním řádem, Pracovním řádem a dalšími vnitřními normami společnosti, případně na základě dalšího zmocnění představenstva společnosti či na základě plné moci“, a že generální ředitel je povinen „zachovávat mlčenlivost v rozsahu blíže uvedeném, upozornit představenstvo na skutečnosti ohrožující dobrou pověst a zájmy společnosti a vykonávat práci přesčas za podmínek uvedených v ustanovení §93 zák. práce“. Z uvedeného výčtu povinností generálního ředitele a s ohledem na povinnosti generálního ředitele vyplývající z organizačního řádu společnosti (zabezpečovat kontrolní a řídící činnosti společnosti, rozhodovat o všech záležitostech společnosti vyjma těch, které jsou svěřeny valné hromadě a představenstvu, řídit, kontrolovat a organizovat činnost společnosti v souladu s finančním plánem společnosti, zabezpečovat a připravovat podklady pro jednání představenstva a dozorčí rady, předkládat k projednání návrhy na přijetí, změnu či zrušení organizačních norem, plánů finančních investic, rekonstrukce, modernizace a oprav, přijímat a rozvazovat pracovní poměry s řídícími zaměstnanci, jednat se státními a správními orgány, tiskem, zajišťovat styk s veřejností, odpovídat za účelné hospodaření s veškerým majetkem společnosti, projednávat s odbornými řediteli jejich úkoly včetně hodnocení výsledků) je nepochybné, že náplní funkce generálního ředitele byla (měla být) stejná činnost, kterou žalobce vykonával (měl vykonávat) u žalované jako předseda jejího představenstva (zastupování společnosti navenek, obchodní vedení společnosti i právní úkony směrem dovnitř společnosti), že tedy nebyl jmenováním do funkce generálního ředitele u žalované platně založen pracovní poměr a že uzavřená manažerská smlouva na výkon této funkce je neplatná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (vycházející z opačného názoru) není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Opavě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu