ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3825.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3825/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného Mgr. Pavlou Brennan Kahounovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní č. 30/126, proti žalovaným 1) I. H. , a 2) J. H. , zastoupeným Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 194/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2012, č. j. 22 Co 54/2012-91, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, č. j. 22 Co 54/2012-91, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 5. 2011, č. j. 6 C 194/2009-60, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „kupní smlouva uzavřená dne 30. 6. 2008, kterou prodávající společnost S. E. P. INVEST, a. s., prodávala žalovaným I. H. a J. H. rozestavěný dům na pozemku st. p. č. 161, pozemek st. p. č.161, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 85 m2, pozemek parc. č. 43/20 zahrada o výměře 608 m2, to vše zapsané na LV číslo 224 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, pro obec a k.ú. Z., je vůči žalobci neúčinná“, a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 15.480,- Kč k rukám „zástupce žalovaných“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.760,- Kč k rukám „advokáta“, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je (co do závěru, že žalobce není aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby o určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou společnost S.E.P. INVEST, a. s., uzavřela dne 30. 6. 2008 se žalovanými) v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k otázce aktivní věcné legitimace k odpůrčí žalobě ve smyslu ustanovení §42a odst. 1 občanského zákoníku a k podmínkám, za nichž lze odporovat právním úkonům, srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 15 Co 714/95, uveřejněný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2876/2011); rozsudek odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst.1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovaným náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovaným náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k tomu, že advokátka Mgr. Ludmila Kutějová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovaným za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalovaným zaplatit k rukám advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala (§149 odst.1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu