ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3966.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3966/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně V. V., zastoupené Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14, proti žalovanému Euro Money CZECH a. s. se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 3428/5A, IČO 27453995, zastoupenému JUDr. Ivo Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská č. 47/73, o neplatnost rozvázání pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 247/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2013 č. j. 10 Co 1210/2012-103, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2013 č. j. 10 Co 1210/2012-103 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že soud nemůže snížit náhradu mzdy žalobkyně při neplatném rozvázání pracovního poměru za dobu od 2. 2. 2009 do 24. 6. 2011 podle ustanovení §69 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2012, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž namítá nesprávné právní posouzení otázky platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 2. 2. 2009, dovolatel vychází z opačných skutkových závěrů, než ke kterým dospěl odvolací soud (na rozdíl od odvolacího soudu pokládá za prokázáno, že žalobkyně se dopustila jednání vytýkaného jí ve výpovědi a že byla písemně upozorněna na možnost výpovědi), a na těchto vlastních skutkových závěrech buduje – nezávisle na skutkových zjištěních odvolacího soudu - jiné právní posouzení věci, než na kterém spočívá napadený rozsudek; tím uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu