ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3983.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3983/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Správy budov Choceň, příspěvkové organizace se sídlem v Chocni, Jungmannova č. 302, IČO 00195804, zastoupeného JUDr. Pavlem Stratílkem, advokátem se sídlem v Chocni, Jungmannova č. 302, proti žalovaným: 1) Z. V. a 2) V. V. , oběma zastoupeným JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 255/21, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o vyklizení bytu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanými proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. března 2005, č. j. 11 C 38/2005-36, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2005, č. j. 19 Co 339/2005-59, a o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. března 2005, č. j. 11 C 38/2005-36, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 167/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2013, č. j. 19 Co 556/2012-102, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2013, č. j. 19 Co 556/2012-102, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby na obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, k závěru odvolacího soudu (který lze vztáhnout na oba žalované) o neopodstatněnosti žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť důvodem k vyloučení soudce nemůže být námitka žalovaných, že v původním řízení u okresního soudu rozhodoval soudce, který již předtím rozhodoval v jiné věci žalovaného 1), a k výkladu ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněném pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami žalovaných vztahujícími se k jeho závěru o tom, že žaloba pro zmatečnost byla ze strany žalovaného 1) podána opožděně, neboť sama okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z něhož vyplývá, že, jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Vytýkají-li žalovaní odvolacímu soudu, že „bylo porušeno právo žalovaného 1) spočívající v možnosti jednat před soudem“, když žalovaný 1) se „i v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové domáhal svého osobního slyšení i za cenu výslechu v místě bydliště, když jeho zdravotní stav byl doložen lékařskými zprávami“, a vyjadřují-li nesouhlas s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. 23 Cdo 75/98, uveřejněným pod č. 146 v časopise Soudní judikatura pod č. 146, roč. 1998, s odůvodněním, že „otázku důkazu provedením výslechu účastníka řízení je nutno posoudit jinak“, nezpochybňují správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost (ale namítají - v řízení o žalobě pro zmatečnost - zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.). V této části dovolání tedy neuplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a proto v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu