ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3988.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3988/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně PhDr. B. M. , zastoupené Mgr. Michaelem Mrůzkem, advokátem se sídlem v Krnově, B. Němcové č. 975/1, proti žalované Pedagogicko-psychologické poradně, Bruntál, příspěvkové organizaci se sídlem v Bruntále, Krnovská č. 998/9, IČO 60802774, zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 21.859,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 97/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2013, č. j. 16 Co 74/2013-430, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Žilkové, advokátky se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2013, č. j. 16 Co 74/2013-430, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce povahy rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách jako tzv. faktického úkonu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, k otázce, zda přijetí organizačního opatření podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 91 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, a k otázce dokazování skutkových tvrzení o diskriminaci ve věcech pracovních ve smyslu ustanovení §133a o. s. ř. srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněném pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4586/2010] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, polemizuje-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a namítá-li, že soudy neprovedly všechny jí navržené důkazy), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu