ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.406.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 406/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. L., zastoupeného Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách č. 10, proti žalované Holtex, a.s., se sídlem v Jiříkově, Rumburská č. 743, IČO 41193849, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská č. 6, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 33/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2012 č.j. 68 Co 148/2012-369, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2012 č.j. 68 Co 148/2012-369, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soud pro Prahu 4 ze dne 1.12.2011 č.j. 15 C 33/2003-328 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 - dále jen „o.s.ř.“, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť soud prvního stupně nerozhodl jinak, než v předchozích rozsudcích v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu (soudu prvního stupně bylo uloženo jednak doplnit řízení, dále pak byla vytknuta nepřezkoumatelnost). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce nesplňuje zákonné předpoklady, neboť „nebylo zjištěno nic, co by závěr o existenci rozhodnutí žalované o změně jejích úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách prokazovalo“. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy v této části dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. – nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
K obsahu dalšího podání žalované datovaného dnem 29. 5. 2013 označeného jako „Doplnění dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2012, č. j. 68 Co 148/2012-369“ dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolání může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, která v posuzované věci uplynula již dne 28. 8. 2012 (srov. ustanovení §241b odst. 3, §242 odst. 4 o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. dubna 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu