ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4630.2014.1
21Cdo 4630/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. Z. Z. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Blanická č. 845/9, proti žalované České republice – České obchodní inspekci v Praze 2 – Novém Městě, Štěpánská č. 567/15, o 614.424,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 111/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014 č. j. 23 Co 62/2014-464, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014 č. j. 23 Co 62/2014-464, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 12. 2013 č. j. 10 C 111/2010-433, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 354.816,- Kč s úroky z prodlení a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 49.160,- Kč, ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že „jejich výše činí 6.882,- Kč“, a jinak v tomto výroku potvrzen a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není žalobce v části, v níž napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o věci samé, oprávněn, neboť výrokem rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, který byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen, bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce, a potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tak žalobci nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech, odstranitelná tím, že by dovolací soud toto rozhodnutí zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o nákladech řízení, není vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (náhradě nákladů řízení) nepřevyšujícím 50.000,- Kč a protože peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění z pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé, neboť ve výroku o náhradě nákladů řízení se zvláštní povaha tohoto vztahu dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Protože k podání dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé není žalobce oprávněn a protože dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §218 písm. b) a §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu