ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.658.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 658/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně A.A.R. Centrum, spol. s r.o. se sídlem v Brně, B. Martinů č. 49, IČO 25596845, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 486/57, za účasti Technických sítí Brno, akciové společnosti se sídlem v Brně, Barvířská č. 5, IČO 25512285, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, o zápis práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 12/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2012 č.j. 1 Co 188/2012-82, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (jako osoba oprávněná) a účastnice Technické sítě, akciová společnost se sídlem v Brně, Barvířská č. 5 (jako osoba povinná) uzavřely dne 15.7.2005 smlouvu o zřízení věcného břemene, podle níž povinný zřídil ve prospěch oprávněného ke své nemovitosti označené jako "nadzemní část kolektoru - nadstavba nad vyústěním kolektorové šachty Š4 a vstupu do kolektoru Tatranská, postavená na pozemku parc. č. 288/2, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 42 m 2 ", bezplatně věcné břemeno, jehož obsahem je povinnost povinného strpět na své nemovitosti umístění samostatné stavby ve vlastnictví oprávněného, a to víceúčelové budovy umístěné na pozemcích parc. č. 288/1, 288/2, 288/3, 288/4, 288/5, 288/7, 288/11, 288/14 a 288/15, vše v katastrálním území B., obec B.".
Žalobkyně se návrhem podaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno - město, dne 1.10.2010 domáhala, aby byl podle této smlouvy povolen vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí s tím, že "nemovitost zatížená věcným břemenem" je "nadzemní část kolektoru - nadstavba nad vyústěním kolektorové šachty Š4 a vstupu do kolektoru Tatranská, postavená na pozemku parc. č. 288/2 v kat. úz. B.", která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, a že "nemovitost, s níž je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni", je "budova na pozemcích parc. č. 288/2, parc. č. 288/7, parc. č. 288/24 - víceúčelová budova", přičemž "budova byla v době uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene dne 15.7.2005 ve stádiu rozestavěnosti, proto je ve smlouvě označena částečně odlišnými identifikačními znaky".
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, rozhodnutím ze dne 1.11.2010 č.j. V-18613/2010-702-6 návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí zamítl. Dovodil, že do katastru nemovitostí se zapisují věcná práva pouze k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí a že okruh nemovitostí, které se evidují v katastru nemovitostí, "závazně stanoví §2 zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)". Protože "zatížená nemovitost" není evidována v katastru nemovitostí, katastrální úřad s odvoláním na "rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 33 Ca 42/97 ze dne 30.4.1997" uzavřel, že návrhu nemohlo být vyhověno, neboť není splněna podmínka uvedená v ustanovení §5 odst.1 písm.a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 10.12.2010 domáhala, aby jejímu návrhu na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni bylo vyhověno. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že smlouvou ze dne 15.7.2005 její účastnice projevily vůli zřídit právo odpovídající věcnému břemeni k nemovitosti (nadzemní části kolektoru) sice v katastru nemovitostí neevidované, že však oprávněnou z věcného břemene je nemovitost, která podléhá evidenci v katastru nemovitostí (rozestavěné budově), a dovozuje, že takové právo odpovídající věcnému břemeni může vzniknout pouze vkladem do katastru nemovitostí. Argument "rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Ca 42/97" žalobkyně odmítla s tím, že "v kontinentálním systému práva není judikát pramenem práva a je třeba vycházet z příslušných právních předpisů" a že "ve věci, v níž rozhodoval Městský soud v Praze", šlo o "diametrálně odlišnou (opačnou) situaci", neboť "bylo zřizováno věcné břemeno omezující vlastnické právo k pozemkům ve prospěch vlastníka podzemního objektu".
Účastnice Technické sítě, akciová společnost se sídlem v Brně, Barvířská č. 5, navrhla, aby žalobě bylo vyhověno z důvodů uvedených žalobkyní.
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, uvedl, že předmětem smlouvy bylo zřízení věcného břemene k tíži nemovitosti, která i podle prohlášení účastníků nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí, a že pro rozhodnutí o vkladu práva je rozhodné, zda předmětem evidence v katastru nemovitostí je nemovitost věcným břemenem zatížená, neboť pouze v kladném případě lze příslušné omezení vlastnického práva k takové nemovitosti vyznačit. K nemovitostem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, nelze žádná práva vkládat.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18.5.2012 č.j. 35 C 12/2010-49 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že nemovitost, ke které mělo být zřízeno věcné břemeno, nebyla do katastru nemovitostí vůbec zapsána, a dovodil, že do katastru nemovitostí lze zapsat věcná práva pouze k nemovitostem vymezeným v ustanovení §2 zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že tedy k "neevidovaným nemovitostem" se věcná práva do katastru nemovitostí nevkládají. Soud prvního stupně poukázal též na "na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Ca 42/97 ze dne 30.4.1997" a souhlasil s katastrálním úřadem v tom, že návrhu žalobkyně na vklad práva do katastru nemovitostí nemohlo být vyhověno, neboť tomu brání "překážka" podle ustanovení §5 odst.1 písm.a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14.11.2012 č.j. 1 Co 188/2012-82 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že požadovanému vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí "brání překážka stavu zápisů" podle ustanovení §5 odst.1 písm.a) zákona č. 265/1992 Sb., neboť zatěžovaná nemovitost není evidována v katastru nemovitostí, a že proto návrhu žalobkyně na vklad práva podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15.7.2005 nelze vyhovět.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká soudům, že "flagrantně opomíjejí rozlišení dvou nemovitostí tvořících nepřímých předmět právního vztahu", když "nemovitost zatížená, tj. nemovitost, k níž má být vlastnické právo omezeno věcným břemenem, patří do množiny nemovitostí nepodléhajících evidenci v katastru nemovitostí" a "nemovitost oprávněná, tj. nemovitost, s vlastnickým právem k níž má být spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, je jednoznačně nemovitostí podléhající evidenci v katastru nemovitostí", a dovozuje, že právo odpovídající věcnému břemeni může vzniknout "pouze vkladem do katastru nemovitostí", jde-li o oprávněnou nemovitost, která podléhá evidenci v katastru nemovitostí. Žalobkyně současně poukazuje na "neúplnost pravidel" pro zápisy věcných břemen v katastru nemovitostí zařazených do ustanovení §11 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., odmítá "odkaz" na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30.4.1997 sp. zn. 33 Ca 42/97, dovozuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, když dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena otázka, zda "právo odpovídající věcnému břemeni působící in rem a spojené s vlastnickým právem k nemovitosti podléhající evidenci v katastru nemovitostí vzniká na základě smlouvy vkladem do katastru nemovitostí nebo účinností smlouvy, jestliže zatíženou nemovitostí je nemovitost nepodléhající evidenci v katastru nemovitostí", a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastnice Technické sítě, akciová společnost se sídlem v Brně, Barvířská č. 5, navrhla, aby dovolací soud vyhověl dovolání žalobkyně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o.s.ř.) - v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Protože dovolání žalobkyně není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nebylo rozsudkem odvolacího soudu změněno, může být jeho přípustnost založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda je k nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni nutný vklad do katastru nemovitostí, je-li věcné břemeno zřizováno ve prospěch nebo k tíži nemovitosti, která nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2011 (dále jen "zákona č. 265/1992 Sb."), podle zákona č. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30.6.2012 (dále jen "zákona č. 344/1992 Sb."), podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák."), a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ").
Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat; práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité věci nebo patří určité osobě (srov. §151n odst.1 obč. zák.). Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele (§151n odst.2 obč. zák.).
Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona; právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením), při němž platí obdobně ustanovení §134 obč. zák. (srov. §151o odst.1 větu první a druhou obč. zák.).
K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutná vklad do katastru nemovitostí (§151o odst.1 věta třetí obč. zák.).
Vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva, jakož i další práva, stanoví-li to zákon, se zapisují k nemovitostem evidovaným v Katastru nemovitostí České republiky (srov. §1 odst.1 a 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Nemovitosti, které se evidují (podléhají evidenci) v Katastru nemovitostí ČR, se uvádí v ustanovení §2 zákona č. 344/1992 Sb.
K podstatným náležitostem smlouvy o zřízení věcného břemene patří - jak vyplývá již z povahy této smlouvy - rovněž určení nemovité věci, jejíž vlastník bude věcným břemenem omezen (tzv. služebné nemovitosti), a určení nemovitosti, jejíž vlastník bude z věcného břemene oprávněn (tzv. panující nemovitosti), nebo, není-li věcné břemeno spojeno s vlastnictvím nemovitosti, určení osoby oprávněné z věcného břemene.
Věci jsou způsobilým předmětem občanskoprávních a jiných právních vztahů. Představuje-li stavba spojená se zemí pevným základem věc v právním slova smyslu, jde vždy o způsobilý předmět právních vztahů, aniž by tu bylo významné, zda taková nemovitost se eviduje v Katastru nemovitostí ČR nebo zda takové evidenci nepodléhá.
Při zřízení věcného břemene a při nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o zřízení věcného břemene představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke zřízení věcného břemene a nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni podle ní ještě nedochází; to nastává až tehdy, naplní-li se stanovený právní důvod nabytí zástavního práva.
Právní způsob vzniku věcného břemene a práva odpovídajícího věcnému břemeni představuje - jak se uvádí v ustanovení §151o odst.1 větě třetí obč. zák. - vklad práva do katastru nemovitostí. Uvedené samozřejmě může platit jen u nemovitostí, které se evidují (podléhají evidenci) v Katastru nemovitostí ČR. Jde-li o nemovitosti, které se neevidují (nepodléhají evidenci) v Katastru nemovitostí ČR, i když jde o věci v právním slova smyslu a tedy i o způsobilý předmět právních vztahů, je třeba vzít v úvahu, že vklad práva do Katastru nemovitostí ČR ohledně takových věcí, i kdyby o něm bylo příslušným orgánem rozhodnuto, by stejně nemohl být proveden (protože věci, kterých se týká, v něm nejsou uvedeny), a že tedy smysl (účel) zápisu práv do katastru nemovitostí v by takovém případě vůbec nemohl být naplněn; uvedené platí jak tehdy, jestliže se v Katastru nemovitostí ČR neeviduje tzv. služebná nemovitost, tak i v případě, že evidenci v Katastru nemovitostí ČR nepodléhá tzv. panující služebnost. Za této situace je odůvodněn závěr, že právní účinky smlouvy o zřízení věcného břemene spočívající ve zřízení věcného břemene a v nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni, nejsou-li tzv. služebná nemovitost a tzv. panující nemovitost nebo alespoň jedna z nich evidovány v Katastru nemovitostí ČR, nastávají - bez ohledu na jinak vyžadovaný vklad práva do katastru nemovitostí - již dnem účinnosti smlouvy; uvedené platí též pro vyznačení práva odpovídajícího věcnému břemeni, které se provádí podle ustanovení §11 odst.3 věty čtvrté vyhlášky č. 26/2007 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu - aniž by bylo potřebné zabývat se námitkami dovolatelky proti argumentaci právním názorem obsaženým v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.4.1997 č.j. 33 Ca 42/97-5 - správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, a účastnice Technické sítě, akciová společnost se sídlem v Brně, Barvířská č. 5, která dovolání žalobkyně podporovala, proti sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu