ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.739.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 739/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného A. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova č. 175, proti povinné MIMOSA, akciová společnost v likvidaci se sídlem ve Zlíně-Louky, Šternbernská č. 300, IČO 60717386, pro 24.691,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 23 E 37/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2011, č. j. 15 Co 176/2011-69, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2011, č. j. 15 Co 176/2011-69, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 3. 2011, č. j. 23 E 37/2010-52, jímž byl zastaven výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený týmž soudem usnesením ze dne 23. 2. 2010, č. j. 23 E 37/2010-10), není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněným namítaná pochybení soudů v tom, že přistoupily předčasně k zastavení výkonu rozhodnutí podle §326a o. s. ř., protože soudy z údajů dostupných evidencí, popř. z nalézacího spisu či z vnitřních evidenčních pomůcek soudů, nezjišťovaly majetek povinné, a přesto soud prvního stupně vyzýval oprávněného ke sdělení majetku povinné a že nevyrozuměl oprávněného o všech prováděných soupisech majetku povinné, představují výhradně vady řízení, jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3575/2007).
Protože dovolání oprávněného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinná měla v dovolacím řízení úspěch, a proto by měla podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení; povinné však prokazatelné náklady řízení nevznikly a této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu