ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.782.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 782/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci žalobkyň a) M. D. , a b) I. K. , obou zastoupených JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 764/50, proti žalovanému M. K¨. , zastoupenému JUDr. Janou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova č. 1653/46, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 C 25/2006, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2013, č. j. 18 Co 190/2013-444, takto:
I. Dovolání žalobkyň a) a b) se odmítá .
II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Hronové, advokátky se sídlem v Jihlavě, Husova č. 1653/46.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2013, č.j. 18 Co 190/2013-444, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce náležitostí holografní závěti a její platnosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.1999, sp. zn. 21 Cdo 2202/98; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 2011, nebo v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelky uplatnily jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s poukazem na již zrušenou právní úpravu účinnou do 31.12.2012), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Ani námitky dovolatelek ohledně postupu soudní komisařky JUDr. Evy Vlčkové v řízení o dědictví po zůstaviteli V. L., zemřelém dne 24.6.2003, vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 15 D 445/2004, či námitky, jimiž dovolatelky poukazují na nestandardní postup JUDr. Pírkové, notářky v Jindřichově Hradci, při uložení a prohlášení závěti ze dne 11.6.2002, nemohou být způsobilé založit přípustnost jejich dovolání, neboť nejsou způsobilé zpochybnit závěr o platnosti závěti ze dne 11.6.2002, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správný. K tomu je však třeba dodat, že názor soudů o tom, že žalobkyně a) a b) jsou – i poté, co řízení bylo v části o žalobě V. N. zastaveno pro zpětvzetí – aktivně věcně legitimovány k podané žalobě, správný není (z důvodu nerozlučného společenství procesních nástupců původní žalobkyně M. W.). Tento chybný závěr však neměl vliv na rozhodnutí soudů o zamítnutí žaloby; ostatně ani nebyl žalobkyněmi a) a b) zpochybňován.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyň a) a b) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2014
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu