ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.884.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 884/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Ladislavem Muroňem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská č. 546/55, proti žalované ABC – AMERICAN BOHEMIAN CORPORATION s.r.o. se sídlem v Brně, Ledárenská č. 408/57, IČO 607 28 159, zastoupené JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní č. 326/11, o 560.626,60 Kč s úroky z prodlení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 10/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2013 č.j. 15 Co 47/2013-169, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2013 č.j. 15 Co 47/2013-169, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v posuzované věci se nejedná o pracovní úraz, neboť žalobce neprokázal, že by k úrazovému ději došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (naopak, že k pracovnímu úrazu došlo při činnosti, která „do náplně práce nespadala“ a „jakkoli byl žalobce motivován i zájmem žalovaného“, byla tato činnosti vykonána „oproti přímému zákazu žalovaného“ – srov. k tomu §273 odst. 2 zák. práce), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k problematice přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů, která je soudní praxí v obecné poloze řešena tak, že je ji třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2507/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura ročník 2002, poř. č. 11; k otázce plnění pracovních úkolů a k významu motivu zaměstnance srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. 21 Cdo 454/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura ročník 2003, poř. č. 79, obdobně pak např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2009 sp.zn. 21 Cdo 3742/2008 apod.] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li žalobce v dovolání rovněž, že soudy obou stupňů „provedly hodnocení v řízení provedených důkazů v rozporu s §132 o. s. ř.“, že nepřihlédly ke všemu, co vyšlo během řízení najevo a že proto skutkové závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování , čímž zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a dovolání proto trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu