ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.921.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 921/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) R. A. , a b) A. K. , obou zastoupených Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, proti žalovanému VERUM NOMEN s. r. o. se sídlem v Olomouci, Šantova č. 767/14, IČO 27769844, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka č. 1447/10, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 77/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2012, č. j. 4 Cmo 421/2012-286, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňka Macha, advokáta se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka č. 1447/10.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2012, č. j. 4 Cmo 421/2012-286, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 17 Cm 77/2007-258, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že „nemovitosti, a to budova, objekt bydlení, postavená na pozemku parc. č. st. 488, o výměře 511 m2, pozemek parc. č. st. 488, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 511 m2, a pozemek parc. č. 372, zahrada o výměře 1.018 m2, vše zapsáno se všemi součástmi a příslušenstvím na LV č. 428 pro k.ú. T. n M., obec T., okres Zlín, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, nejsou zatíženy zástavním právem, zřízeným Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 21/95/71/0025 ze dne 17. 12. 1999, zapsaným do katastru nemovitostí rozhodnutím ze dne 28. 4. 2000, č. j. 110-V2-919/2000, s právními účinky vkladu ke dni 31. 1. 2000“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit „žalovanému, zástupci žalovaného Mgr. Z. M.“, na náhradě nákladů řízení 68.433,- Kč, a jímž bylo žalobcům uloženo zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč „na účet zástupce žalovaného“, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, když napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 22. 3. 2011, č. j. 17 Cm 77/2007-202, který byl (v části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že zástavní právo zaniklo) rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2011, č. j. 4 Cmo 300/2011-230, zrušen (soud prvního stupně oběma rozsudky žalobu na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, zamítl).
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. ve vztahu k otázce stavení promlčecí doby podle ustanovení §112 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 8. 2012 po podání žaloby na nařízení soudního prodeje zástavy například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3892/2010, který byl uveřejněn pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2302/2012 ) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Namítají-li dovolatelé, že „primární závazek, tedy závazek společnosti WOKI s. r. o. ze smlouvy o úvěru, se promlčel nejpozději 4. 5. 2006“, že „je-li promlčen primární závazek, není ručitel povinen na tento závazek z titulu ručení plnit“ a že „toto promlčení je třeba vztáhnout i na zástavní právo, jehož obecná tříletá promlčecí doba uplynula dne 26. 3. 2006, reálně však muselo dojít k jeho promlčení dne 4. 5. 2006, shodně s promlčením primárního závazku“, napadají tím skutkové závěry soudů, že v předmětné věci jde o spor ze zajištění závazku ručitelky za úvěr M. N., která se dne 24. 11. 1999 zavázala zaplatit EKOAGROBANCE a. s. v likvidaci jako ručitel za dluh společnosti WOKI s. r. o. z úvěrové smlouvy ze dne 15. 5. 1995 částku 925.255,16 Kč, a na odlišných skutkových závěrech (že jde o spor ze zajištění smlouvy o úvěru) budují odlišný právní názor na věc; nezpochybňují tak právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalobců, že soudy neprovedly důkaz „úvěrovým spisem EKOAGROBANKY, a. s.“, neboť při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobci jsou proto povinni nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát Mgr. Zdeněk Mach osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobci jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč žalovanému zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu