ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.975.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 975/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. I. H. , zastoupeného JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Daliborova č. 648/10, proti žalované Městské části Praha 15 se sídlem úřadu městské části v Praze - Horních Měcholupech, Boloňská č. 478/1, IČO 00231355, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 149/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č. j. 62 Co 271/2013-116, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 271/2013-116, do výroku ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2070/2012, a ve vztahu k hlediskům pro vymezení relativně neurčité (abstraktní) hypotézy právní normy - ustanovení §12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2011 - dále jen „zákon o úřednících“, například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2514/2010] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a na nichž spočívá závěr odvolacího soudu, že vytýkané jednání žalobce lze hodnotit jako porušení zákonem stanovených povinností závažným způsobem ve smyslu ustanovení §12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících, polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení zákonem stanovených povinností žalobcem přihlížel, a namítá-li jiné vady řízení], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 271/2013-116, do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné, neboť v této části dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
K výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu