ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.987.2013.3
sp. zn. 21 Cdo 987/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobců a) I. Š. a b) L. M. , obou zastoupených Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, proti žalovaným 1) A. Z., 2) J. Z. , 3) M. Z. , 4) R. Z. a 5) L. Z. , o ochranu osobnosti, o žalobách pro zmatečnost žalobců a) a b) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2011 č.j. 1 Co 2/2011-61 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č.j. 1 Co 246/2011-100, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 63/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č.j. 1 Co 154/2012-140, takto:
I. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 se doplňuje tak, že zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2012 č.j. 24 C 63/2010-125 ve výrocích o odmítnutí žalob pro zmatečnost a o náhradě nákladů řízení a vrácení věci v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení se týká nejen žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2011 č.j. 1 Co 2/2011-61, ale také žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č.j. 1 Co 246/2011-100.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobci a) a b) podali dne 3.10.2011 u Krajského soudu v Brně žaloby pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2011 č.j. 1 Co 2/2011-61 a následně dne 9.12.2011 žaloby pro zmatečnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 zamítl žádost žalobců a) a b) o "ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobách pro zmatečnost" a žádost žalobců a) a b) o "prodloužení lhůty k odstranění žalobních vad, určené usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. 24 C 63/2010-117", a rozhodl, že "žaloby se odmítají" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobců a) a b) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 rozhodl o odmítnutí odvolání směřujícího proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žádost o "prodloužení lhůty k odstranění žalobních vad, určené usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. 24 C 63/2010-117"; v dalších výrocích potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žalob pro zmatečnost, podali žalobci a) a b) dovolání. Namítají, že soudy měly "řádně přezkoumat" jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobách pro zmatečnost, že soudy rozhodly o zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů současně s odmítnutím žalob pro vady, aniž by jim daly možnost odstranit vady žalob v době po pravomocném zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, a že podání žalob pro zmatečnost nelze pokládat za svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobci a) a b) navrhli, aby dovolací soud zrušil v napadeném výroku usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil v tomu odpovídajícím rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O dovolání žalobců a) a b) bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 tak, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 ve výrocích o odmítnutí žalob pro zmatečnost a o náhradě nákladů řízení byla zrušena a že věc byla v tomto rozsahu vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, avšak výslovně pouze ve vztahu k žalobám pro zmatečnost podaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2011 č.j. 1 Co 2/2011-61. Vzhledem k tomu, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 bylo rozhodnuto též ve vztahu k žalobám pro zmatečnost podaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100 a že důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 platí také na odmítnutí žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100, Nejvyšší soud své usnesení ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 ve smyslu ustanovení §243c odst.1 a §166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř.") doplnil způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.
O náhradě nákladů řízení o vydání doplňujícího rozhodnutí bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žádnému z účastníků při tomto rozhodování náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu