ECLI:CZ:NS:2014:21.ND.253.2012.1
sp. zn. 21 Nd 253/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 310/60, IČO 63998980, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Královně č. 862, proti žalovanému Ing. J. J., o zaplacení 325.505,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 72/2012, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 72/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu u Městského soudu v Praze domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí směnečný peníz ve výši 325.505,- Kč spolu s 6 % úrokem ročně ode dne 15. 10. 2011 do zaplacení, odměnu ve výši 1.085,02 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 69.658,- Kč.
Žalovaný navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě. Uvedl, že směnku podepsal jako aval, směnečný dlužník má sídlo v Brně, a ve směnečných námitkách upozornil na nesoulad sumy uvedené na směnce a stavem závazku podle účetní evidence směnečného dlužníka. K těmto svým tvrzením může navrhnout svědky, kteří žijí a pracují v Brně, popřípadě v Olomouci, kde měl směnečný dlužník svoji provozovnu, proto bude s ohledem na hospodárnost řízení vhodné, aby v této věci rozhodoval soud podle jeho bydliště, a to Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasila. Uvedla, že by to pro ni znamenalo zvýšení nákladů řízení, a to o cestovné jejího právního zástupce.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť tím, že by byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě, v jehož obvodu má žalovaný své trvalé bydliště, nemůže být dosaženo hospodárnější, rychlejší ani po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci. Skutečnost, že v budoucnu žalovaným navržení svědci mají bydliště v Brně, popřípadě v Olomouci, sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje. Důkaz výpovědí svědka, aby byla zachována zásada hospodárnosti občanského soudního řízení, lze provést prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto důvod pro přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě neshledal a podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. návrhu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu