ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1718.2010.3
sp. zn. 22 Cdo 1718/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. Ch. , zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalovaným 1) M. R. , a 2) I. R. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Hodboděm, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Veveří 46, o odstranění staveb a určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 185/2000, 9 C 118/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2009, č. j. 15 Co 32/2008-337, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. února 2012, č. j. 22 Cdo 1718/2010-374, se doplňuje o výrok II., který zní: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.“
Odůvodnění:
Dovolací soud v usnesení ze dne 29. února 2012, č. j. 22 Cdo 1718/2010-374, rozhodl tak, že odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2009, č. j. 15 Co 32/2008-337. O nákladech dovolacího řízení nerozhodoval s tím, že jeho rozhodnutím se řízení ve věci ještě nekončí vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně (dále jen ,,odvolací soud“) napadeným rozsudkem zrušil část rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou (dále jen ,,soud prvního stupně“) týkající se nákladů řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení však bylo následně zjištěno, že ještě před vydáním uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu již bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu, a to usnesením ze dne 3. února 2010, č. j. 11 C 185/2000-355, 9 C 118/2001-69. K odvolání žalobce odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 6. dubna 2010, č. j. 54 Co 339/2010-368.
Podle §151 odst. 1 věty před středníkem občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.
Na základě shora uvedených skutečností tak bylo možné rozhodnout o náhradě nákladů dovolacího řízení a řízení skončit. Proto dovolací soud rozhodl tak, jak je výše uvedeno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšným žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (nebylo podáno vyjádření k dovolání sepsané advokátem).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2014
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu