ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.221.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 221/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) AE PARTNER, spol. s r. o., IČO 46971378, se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 252, b) Ing. D. H., c) Ing. E. H., zastoupených JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 177, proti žalované BTC TRADE, s. r. o., IČO 25319108, se sídlem ve Slavičíně, Mezi Šenky 119, zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, o vypořádání neoprávněné stavby a zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 26 C 83/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 59 Co 326/2012-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Rozsudkem uvedeným shora Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. května 2012, č. j. 26 C 83/2007-219, kterým bylo zřízeno ve prospěch žalobců a dalších vlastníků stavby v rozsudku uvedené věcné břemeno zatěžující pozemek žalované o výměře 2 m2, a to „k výkonu vlastnického práva k uvedenému domu“; náhradu soud stanovil částkou 20.000,- Kč. Podle zjištění soudů v nalézacím řízení šlo o neoprávněnou stavbu, kterou žalobce zřídil v dobré víře zčásti na pozemku žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná společnost dovolání; obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu (o. s. ř.) ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Protože o zřízení věcného břemene bylo rozhodnuto před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení této věci podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463). Pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá; podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí. „Pouhým odkazem na argumentaci předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí pak dovolatel nemůže dostát ani procesní povinnosti vymezit (formulovat) právní otázku, jejíž řešení by mohlo přivodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 32 Cdo 4246/2010, www.nsoud.cz). Proto dovolací soud nepřihlédl k odkazu dovolatelky na předchozí odvolání, jímž měl být zdůvodněn zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolací soud nesdílí názor dovolatelky, že by věcné břemeno, které se zřizuje, bylo v rozhodnutí soudu prvního stupně vymezeno natolik neurčitě, že by tento rozsudek nebyl vykonatelný; jde totiž – přes neobratnou formulaci - zjevně o věcné břemeno spočívající v právu žalobců a všech dalších vlastníků domu mít tento dům v rozsahu stanoveném v rozhodnutí na pozemku žalované. Navíc tvrzená nevykonatelnost výroku nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí z hlediska přípustnosti dovolání. Materiální nevykonatelnost je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí; otázku vykonatelnosti je tedy třeba řešit v řízení o výkon rozhodnutí" (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5177/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7775). V dané věci by se nevykonatelnost – kdyby tu byla - projevila v řízení o odstranění části stavby (ve kterém by ovšem soud postupoval opět podle §135c obč. zák., neboť jde o stavbu zřízenou do 1. 1. 2014); v tomto případě by totiž „nevykonatelnost“ znamenala, že věcné břemeno nebylo zřízeno.
Pokud jde o stanovení náhrady za zřízení věcného břemene, postupovaly soudy v souladu s rozsudkem dovolacího soudu ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 1434/2010, kterým bylo v této již rozhodnuto; ostatně dovolatelka ani netvrdí opak. Jen na okraj se poznamenává, že soudy přiznaly za zastavění pozemku o rozloze 2 m2, jehož obecná (tržní) cena činí celkem 3.000,- Kč, náhradu ve výši 20.000,- Kč, a to za skutkových okolností, za kterých by podle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. měla žalovaná jen nárok na obecnou cenu pozemku, přičemž žalobci by se stali ze zákona jeho spoluvlastníky (§1087, podobně viz §1086); za této situace je tvrzení žalované, že toto rozhodnutí jednostranně zvýhodňuje žalobce, neakceptovatelné.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu