ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2335.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 2335/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. Š., P., zastoupené Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická 3262/88a, proti žalovanému Ing. J. M., P., zastoupenému JUDr. Zdenkou Čížkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Korunní 1030/32, o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 162/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. 13 Co 532/2012-295, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, č. j. 41 C 162/2010-245, ve znění usnesení ze dne 7. února 2013, č. j. 41 C 162/2010-271, zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. května 2013, č. j. 13 Co 532/2012-295, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku o věci samé potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví účastníků k věcem a hodnotám v rozsudku uvedeným pod body a) až ch) a ke společným závazkům v rozsudku uvedeným pod body 1/ až 4/. Dále zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 65.000,- Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu ani hodnocení důkazů; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Přípustnost dovolání žalobkyně spatřuje především v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení občanského soudního řádu, když vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který neprovedl veškeré důkazy navrhované žalobkyní, a nezjistil tak dostatečně skutkový stav. Podle obsahu jde o námitku, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění; taková námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., byť je i formulována tak, že soud nesprávně aplikoval ustanovení občanského soudního řádu týkající se zjišťování skutkového stavu. To platí i pro další skutkové námitky v dovolání uvedené.
Žalobkyně se dále domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil i z hlediska hmotného práva, když potvrdil v upraveném znění výrok, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů, ačkoliv výrok by se měl týkat pouze vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud opřel uvedený postup o právní názor, který vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 824/2008; dovolatelka s uvedeným názorem nijak nepolemizuje a dovolací soud nevidí důvod pro to, aby se od něj odchýlil.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu