ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2395.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 2395/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. Z. , O., zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejzechlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 21 , o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 61/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. února 2014, č. j. 59 Co 517/2013-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Zlíně (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 44 C 61/2012-83, zamítl žalobu na vyloučení specifikovaných věcí z výkonu rozhodnutí vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 1640/98, ve věci oprávněného Finančního úřadu ve Zlíně proti povinnému HALPORT, polnohospodársko - priemyslnému družstvu v likvidaci, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. února 2014, č. j. 59 Co 517/2013-160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel spojuje přípustnost dovolání s řešením procesní otázky – postupu soudu podle §118b odst. 1 věta první o. s. ř. Tvrdí, že soud prvního stupně provedl důkaz úředním záznamem z 12. 5. 2008 na č. l. 231 spisu soudu prvního stupně sp. zn. 13 E 1640/98, aniž byl důkaz tímto záznamem navržen do skončení jednání soudu prvního stupně. Přehlédl však, že žalovaný navrhl důkaz spisem zn. 13 E 1640/98 již ve vyjádření k žalobě z 2. 5. 2012 (čl. 33 a násl.) a také při (jediném) jednání soudu první stupně dne 9. 10. 2012 (čl. 75). Poukazoval na celý průběh řízení, který nutně zahrnuje i předmětný úřední záznam z 12. 5. 2008. Lze konstatovat, že návrh na provedení důkazu soudním spisem (§129 o. s. ř.) umožňuje soudu provést důkaz i listinami ve spisu obsaženými, byť i návrh na provedení důkazu tyto listiny výslovně neoznačoval.
Je namístě také připomenout, že žalobce sám námitky ohledně provedení důkazu předmětným úředním záznamem nevznesl ani u soudu prvního stupně, ani v odvolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu