ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3082.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 3082/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně S. K., zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Peckova 9, proti žalované M. K., zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 29, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 211/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2013, č. j. 58 Co 132/2013-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 21 C 211/2010-61, přikázal pozemek parc. č. 2768/4 v k. ú. S. do výlučného vlastnictví žalované (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu 5.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, a o vrácení přeplatku zálohy na znalečné (výrok III. a IV.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 25. dubna 2013, č. j. 58 Co 132/2013-81, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve správném znění, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. 2768/4 v k. ú. S., obci P. a pozemek se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované. Ve výroku II. a III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, ve kterém uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání zakládá na tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tyto otázky vymezila dovolatelka následovně:
a) „zda je možno přiměřenou náhradu za přikázání pozemku ze zrušeného podílového spoluvlastnictví do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků stanovit volnou úvahou bez ohledu na kritéria vymezená v zákoně a judikatuře, zejména bez přihlédnutí ke znaleckému posudku;“
b) „zda je možno při stanovení přiměřené náhrady za přikázání pozemku ze zrušeného podílového spoluvlastnictví účastníků do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků přípustné přihlédnout k náhradě, která byla jako přiměřená stanovena v jiném pravomocně skončeném řízení za vypořádání podílového spoluvlastnictví k jiným pozemkům mezi týmiž účastníky.“
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví byl podán a k pravomocnému vypořádání došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dané věci šlo o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k pozemku – zahradě, který nebyl vypořádán v rámci předcházejícího řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem k této zahradě přilehlým a tvořící s ní jeden funkční celek (rodinný dům a stavební parcela). Nalézací soudy přikázaly pozemek do výlučného vlastnictví žalované, stejně jako předtím dům s pozemkem pod domem. Vycházely z toho, že reálné rozdělení pozemku není možné, a prodej pozemku a rozdělení výtěžku mezi účastnice by byl v rozporu s účelným využitím pozemku, neboť přes něj vede jediný přístup k domu žalované. Ohledně stanovení výše náhrady za přikázání pozemku ze zrušeného podílového spoluvlastnictví dospěly k závěru, že obecná cena samotné zahrady bez domu a stavební parcely je minimální vzhledem k jejich funkční propojenosti, a že již v předcházejícím řízení byla stávající žalobkyni vyplacena přiměřená náhrada odpovídající výši jejího podílu za celý funkční celek, zahrnující i sporný pozemek, a proto částku 5.000,- Kč považovaly za přiměřenou, odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů účastnic.
Není proto případná námitka žalobkyně, že nalézací soudy stanovily výši přiměřené náhrady volnou úvahou bez ohledu na kriteria vyjádřená v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Soudy totiž vyšly ze znaleckého posudku, podle kterého je obvyklá cena pozemku minimální (nulová) vzhledem k neprodejnosti samotného pozemku, který tvoří jednotný celek s ostatními nemovitostmi (dům a stavební parcela). Navíc otázka stanovení obvyklé ceny představuje otázku skutkovou, nikoliv právní a námitka, že soud při stanovení obvyklé ceny akceptoval nesprávné závěry znalce, představuje pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5758 a C 5759). Taková námitka nepředstavuje přípustný dovolací důvod ve smyslu citovaného §241a odst. 1 o. s. ř.
Jestliže dále soudy přihlédly k tomu, že cena pozemku byla již zahrnuta do ceny nemovitostí, které s pozemkem tvoří funkční celek, a které byly vypořádány mezi týmiž účastníky v předcházejícím soudním řízení, odpovídá takový postup soudu zásadám spravedlivého uspořádání práv, jak z něj vychází Ústavní soud České republiky (dále již „Ústavní soud“), který považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci, neboť mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Ústavní soud dále judikoval, že spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, ze dne 5. srpna 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, které jsou dostupné veřejnosti na internetových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz ). Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je právě rozpoznat skrze zákon spravedlnost (nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12). Jinými slovy (shrnuto z judikatury Ústavního soudu) řečeno, obecné soudy se při řešení právního sporu nemohou omezit na pouhý mechanický výklad a aplikaci podústavního práva, aniž by zároveň nedomýšlely praktické dopady přijetí určitého výkladu právní normy, které nesmí být nesmyslné.
Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že dovolání je proto nepřípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2014
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu