ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3442.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 3442/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. H. , Ú. n. L. a b) K. H., tamtéž, zastoupených Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně 240, proti žalovanému F. Z., Ž., o zdržení se zásahů do vlastnického práva a uvedení do původního stavu, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 108/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2012, č. j. 12 Co 18/2009-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. července 2008, č. j. 17 C 108/2007-64, pod bodem I. výroku zamítl žalobu žalobců na stanovení povinnosti žalovanému uvést do tří dnů od právní moci rozsudku do původního stavu pozemek žalobců parc. č. 651/2 v k. ú. M. tak, že jej vyklidí od dohrnuté zeminy, kamení a odpadu, který se na něm nachází, a dále že se zdrží všech zásahů do vlastnického práva žalobců k tomuto pozemku, zejména dohrnování zeminy, kamení a odpadu při užívání pozemku. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu žalobců na stanovení povinnosti žalovanému oplotit svůj pozemek parc. č. 604/6 v k. ú. M. při hranici s pozemkem parc. č. 607/1 v k. ú. M., a pod bodem III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. března 2012, č. j. 12 Co 18/2009-143, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k zásahům do vlastnického práva žalobců mělo dojít před 1. lednem 2014 a před tímto datem bylo o návrhu pravomocně rozhodnuto, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., a Čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Dovolatelé nevymezují žádnou otázku zásadního právního významu. I když tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti je obsahem námitek pouhá kritika postupu odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu, který podle jejich názoru nevzal do úvahy argumenty a jimi navrhované důkazy, nevyhověl důkazním návrhům, navržené důkazy neprovedl, a dostatečně tak nezjistil skutkový stav.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 16. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 3362/2009, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz uvedl, že „námitky žalované, že odvolací soud (případně soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil), zjistil skutkový stav věci neúplně, neboť neprovedl žalovanou označené důkazy, popřípadě dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) nenaplňují. Prostřednictvím těchto námitek právní posouzení věci odvolacím soudem v dovolacím řízení zpochybňovat nelze, již proto, že skutkové okolnosti věci rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným nečiní“.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014
Mgr. David Havlík předseda senátu